Arvo Pärt: Nejlepší filmy
a seriály

6.3

Arvo Pärt: Filmy a seriály

  • Izgnanie
    Izgnanie (2007)
    Film
    Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)
    Žánry:Drama
    74%
    Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)
    Žánry:Drama
    1
  • 2
  • 3
  • Bes vakit
    Bes vakit (2006)
    Film
    Nejlepší turecký film roku na národním festivalu v Istanbulu. Atmosférický snímek přináší pohled na venkovskou komunitu prostřednictvím pohledů tří dospívajících dětí. Omerův otec je všemi respektovaný místní imám, ale Omer ho nemá rád, protože slepě nadržuje jeho mladšímu bratrovi. Omerův kamarád Yakup se stydí za svého otce, navíc zjistí, že se mu líbí jeho učitelka, o které sám také sní. Hypnotická kamera zkoumá krajinu i rytmus a zákonitosti venkovského života, rozděleného do pěti částí dne podle svolávání k modlitbě. Soustředěná na náladu, jíž jsou jednotlivé drobné události součástí, obnažuje skryté touhy a sny. Film zarámovaný hudbou Arvo Pärta tak nechává nenápadně vyplout na povrch bolestný příběh o dospívání i úvahy o rodičovské roli.
    Žánry:Drama
    Režie:Reha Erdem
    69%
    Nejlepší turecký film roku na národním festivalu v Istanbulu. Atmosférický snímek přináší pohled na venkovskou komunitu prostřednictvím pohledů tří dospívajících dětí. Omerův otec je všemi respektovaný místní imám, ale Omer ho nemá rád, protože slepě nadržuje jeho mladšímu bratrovi. Omerův kamarád Yakup se stydí za svého otce, navíc zjistí, že se mu líbí jeho učitelka, o které sám také sní. Hypnotická kamera zkoumá krajinu i rytmus a zákonitosti venkovského života, rozděleného do pěti částí dne podle svolávání k modlitbě. Soustředěná na náladu, jíž jsou jednotlivé drobné události součástí, obnažuje skryté touhy a sny. Film zarámovaný hudbou Arvo Pärta tak nechává nenápadně vyplout na povrch bolestný příběh o dospívání i úvahy o rodičovské roli.
    Žánry:Drama
    Režie:Reha Erdem
    4
  • Umírající zvíře
    Umírající zvíře (2008)
    Film
    67%
    5
  • Zkouška pilota Pirxe
    Zkouška pilota Pirxe (1978)
    Film
    66%
    6
  • Gerry
    Gerry (2002)
    Film

    Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe.

    62%

    Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe.

    7
  • Když Otar odešel
    Když Otar odešel (2003)
    Film

    Francouzsko-belgický snímek KDYŽ OTAR ODEŠEL citlivě vypovídá o vzájemných vztazích tří generací žen: dominantní babičky Eky, její dcery Mariny a vnučky Ady. Zatímco Marina se musí postarat o živobytí prodejem cetek na bleším trhu, Ada se věnuje studiu a její babička Eka se s dětinskou radostí upíná na občasné telefonáty svého milovaného syna Otara z daleké Paříže a na jeho dopisy, které jí za dlouhých večerů předčítá mladinká Ada. V době, kdy babička tráví čas na venkově, se její dcera s vnučkou dozvědí, že Otar nečekaně zemřel. Ve snaze uchránit stařenku před šokem z odchodu zbožňovaného syna, se rozhodnou před ní tragickou zprávu zatajit. Stařenka tak nadále dostává Otarovy dopisy, jen netuší, že jejich skutečným pisatelem je Ada. Jednoho dne však stará dáma všechny překvapí svým náhlým rozhodnutím - chce odjet do Paříže vyhledat svého syna.

    Žánry:Drama
    59%

    Francouzsko-belgický snímek KDYŽ OTAR ODEŠEL citlivě vypovídá o vzájemných vztazích tří generací žen: dominantní babičky Eky, její dcery Mariny a vnučky Ady. Zatímco Marina se musí postarat o živobytí prodejem cetek na bleším trhu, Ada se věnuje studiu a její babička Eka se s dětinskou radostí upíná na občasné telefonáty svého milovaného syna Otara z daleké Paříže a na jeho dopisy, které jí za dlouhých večerů předčítá mladinká Ada. V době, kdy babička tráví čas na venkově, se její dcera s vnučkou dozvědí, že Otar nečekaně zemřel. Ve snaze uchránit stařenku před šokem z odchodu zbožňovaného syna, se rozhodnou před ní tragickou zprávu zatajit. Stařenka tak nadále dostává Otarovy dopisy, jen netuší, že jejich skutečným pisatelem je Ada. Jednoho dne však stará dáma všechny překvapí svým náhlým rozhodnutím - chce odjet do Paříže vyhledat svého syna.

    Žánry:Drama
    8
  • Osmdesát dopisů
    Osmdesát dopisů (2011)
    Film
    • Max
    • DaFilms

    Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem.

    Václav Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své matky, která se je oba snažila dostat za manželem z komunistického Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu vytrvale docházet na množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek. Svému muži vše sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s jejich vycestováním za cenu ztráty občanství, napsala jich několik desítek. Zkušenost nuceného odloučení od otce vtěsnal nakonec Václav Kadrnka do jediného dne, jenž se mu vepsal silně do paměti. Maminka, která po odjezdu manžela onemocněla, se pomalu zotavovala a nabírala sil i kuráže. Jednoho rána vzala všechny možné dokumenty v přesvědčení, že její odhodlání bude nakonec silnější než neprůchodnost totalitní byrokracie. Nevlídná a neosobní atmosféra na ulici, v autobuse, kterým čtrnáctiletý Vašek s matkou jede do města, a především na samotných úřadech kontrastuje s upřímnými a přitom nesentimentálními rodinnými momenty. Scény společného čtení dopisu otci, kupování tenisek nebo trénování anglických slovíček mají v sobě velkou míru empatie. Film Osmdesát dopisů nezobrazuje osmdesátá léta v komunistickém Československu pomocí obehraných symbolů (rudé hvězdy, nápisy VB a uniformy), ale spíš monotónní barevností, „chladem“ a ostře vnímanými zvuky zabouchávaných dveří.


    Václav Kadrnka natočil svůj celovečerní debut bez podpory televize či grantu. Obklopil se ale zkušeným štábem (např. scenárista Jiří Soukup a kameraman Braňo Pažitka). Zvolil neherce (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš) z hudebního prostředí, kteří prokázali zvláštní cit pro ztvárnění intimního vztahu mezi matkou a synem. Loni na MFF v Karlových Varech se při prezentaci nových filmových projektů zalíbil Kadrnkův snímek pořadatelům berlínské přehlídky Berlinale a poslali mu pozvánku do oficiálního programu. Film tak získal následně finance na dokončení a výrobu kopií a mohl vyrazit za svou světovou premiérou v prestižní sekci Forum mezinárodního filmového festivalu Berlinale, kde soutěžil také o cenu pro nejlepší debut.

    55%

    Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem.

    Václav Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své matky, která se je oba snažila dostat za manželem z komunistického Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu vytrvale docházet na množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek. Svému muži vše sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s jejich vycestováním za cenu ztráty občanství, napsala jich několik desítek. Zkušenost nuceného odloučení od otce vtěsnal nakonec Václav Kadrnka do jediného dne, jenž se mu vepsal silně do paměti. Maminka, která po odjezdu manžela onemocněla, se pomalu zotavovala a nabírala sil i kuráže. Jednoho rána vzala všechny možné dokumenty v přesvědčení, že její odhodlání bude nakonec silnější než neprůchodnost totalitní byrokracie. Nevlídná a neosobní atmosféra na ulici, v autobuse, kterým čtrnáctiletý Vašek s matkou jede do města, a především na samotných úřadech kontrastuje s upřímnými a přitom nesentimentálními rodinnými momenty. Scény společného čtení dopisu otci, kupování tenisek nebo trénování anglických slovíček mají v sobě velkou míru empatie. Film Osmdesát dopisů nezobrazuje osmdesátá léta v komunistickém Československu pomocí obehraných symbolů (rudé hvězdy, nápisy VB a uniformy), ale spíš monotónní barevností, „chladem“ a ostře vnímanými zvuky zabouchávaných dveří.


    Václav Kadrnka natočil svůj celovečerní debut bez podpory televize či grantu. Obklopil se ale zkušeným štábem (např. scenárista Jiří Soukup a kameraman Braňo Pažitka). Zvolil neherce (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš) z hudebního prostředí, kteří prokázali zvláštní cit pro ztvárnění intimního vztahu mezi matkou a synem. Loni na MFF v Karlových Varech se při prezentaci nových filmových projektů zalíbil Kadrnkův snímek pořadatelům berlínské přehlídky Berlinale a poslali mu pozvánku do oficiálního programu. Film tak získal následně finance na dokončení a výrobu kopií a mohl vyrazit za svou světovou premiérou v prestižní sekci Forum mezinárodního filmového festivalu Berlinale, kde soutěžil také o cenu pro nejlepší debut.

    9