7.7

Krzysztof Piesiewicz: Filmy a seriály

  • 1
  • Krátký film o lásce
    Krátký film o lásce (1988)
    Film
    Dielo je upravenou verziou jednej časti Kieœlowského mimoriadneho televízneho cyklu Dekalóg (ktorého samostatné a predsa zvláštne spojené príbehy sú o. i. o tušení vyšších princípov, o tom, že človek nemusí byť veriacim na to, aby v sebe niesol túžbu po Zákone, Poriadku, Absolútne, Bohu, lebo bez vedomia akéhosi metafyzického kontextu, pocitu zodpovednosti za vlastný osud aj za osud sveta, sa stáva ľudský život tragickým nedorozumením). Film je konfrontáciou dvoch koncepcií lásky: zmyselnej a sebaobetujúcej. 19-ročná sirota Tomek pozoruje ďalekohľadom z okna svojej izby 35-ročnú Magdu, do ktorej je zamilovaný. Žena, redukujúca lásku na sex, ho hlboko raní, takže sa pokúsi o samovraždu. Prebudená Magda začne vnímať svet inými očami. Jemne a diskrétne stvárnená téma má príchuť horkosti, prameniacej z nemožnosti naplniť lásky, ktoré si želáme, a ktoré sa míňajú. Film vyzýva nespôsobovať bolesť či dokonca tragédiu nešetrnosťou k druhým. Intímne interiéry sú pozoruhodne nasvietené, hudba vynikajúco podfarbuje atmosféru, všetky sekvencie sú dokonale prepracované. Rafinovane vyrozprávaný dej vytvára z jemného pradiva chvejivú skutočnosť, blízku sneniu v bdelom stave. Pozorovateľ si tu z neúplných informácií zostavuje vlastnú skutočnosť, ktorá ho uspokojuje (v záverečnej scéne sa Magda pozerá do svojej izby Tomkovým ďalekohľadom a v zvoľnenom tempe sa opakuje pohľad na jej zúfalý osamelý plač doslova nad rozliatym mliekom, zrazu sa však objavuje Tomek, aby ju pohladil...).
    Žánry:DramaRomantický
    78%
    Dielo je upravenou verziou jednej časti Kieœlowského mimoriadneho televízneho cyklu Dekalóg (ktorého samostatné a predsa zvláštne spojené príbehy sú o. i. o tušení vyšších princípov, o tom, že človek nemusí byť veriacim na to, aby v sebe niesol túžbu po Zákone, Poriadku, Absolútne, Bohu, lebo bez vedomia akéhosi metafyzického kontextu, pocitu zodpovednosti za vlastný osud aj za osud sveta, sa stáva ľudský život tragickým nedorozumením). Film je konfrontáciou dvoch koncepcií lásky: zmyselnej a sebaobetujúcej. 19-ročná sirota Tomek pozoruje ďalekohľadom z okna svojej izby 35-ročnú Magdu, do ktorej je zamilovaný. Žena, redukujúca lásku na sex, ho hlboko raní, takže sa pokúsi o samovraždu. Prebudená Magda začne vnímať svet inými očami. Jemne a diskrétne stvárnená téma má príchuť horkosti, prameniacej z nemožnosti naplniť lásky, ktoré si želáme, a ktoré sa míňajú. Film vyzýva nespôsobovať bolesť či dokonca tragédiu nešetrnosťou k druhým. Intímne interiéry sú pozoruhodne nasvietené, hudba vynikajúco podfarbuje atmosféru, všetky sekvencie sú dokonale prepracované. Rafinovane vyrozprávaný dej vytvára z jemného pradiva chvejivú skutočnosť, blízku sneniu v bdelom stave. Pozorovateľ si tu z neúplných informácií zostavuje vlastnú skutočnosť, ktorá ho uspokojuje (v záverečnej scéne sa Magda pozerá do svojej izby Tomkovým ďalekohľadom a v zvoľnenom tempe sa opakuje pohľad na jej zúfalý osamelý plač doslova nad rozliatym mliekom, zrazu sa však objavuje Tomek, aby ju pohladil...).
    Žánry:DramaRomantický
    2
  • Krátký film o zabíjení
    Krátký film o zabíjení (1987)
    Film
    Svetoznáma filmová verzia 5. dielu Kieœlowského vynikajúceho televízneho cyklu Dekalóg prispieva ako novodobá variácia piateho prikázania biblického Desatora ("Nezabiješ") do diskusie o treste smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu i rovnako chladnú, premyselnú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže sledujeme troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Násilnícky spôsob rozprávania podporuje depresívne zelené tónovanie obrazu, ktorého nevľúdnosť dávkuje prísny, naliehavý strih. Základom úspechu celého Dekalógu sú rafinovane premyslené scenáristické konštrukcie: zámerná nedramatickosť, atmosféra napätia a tajomstva, až úzkostlivé odpsychologizovanie postáv, úspornosť a funkčnosť dialógov. Diagnóza spoločnosti bez sentimentu, cynizmu či moralizovania naznačuje cestu spásy v sebapoznaní a vo formovaní vlastného osudu (tvoreného reťazcom náhod) uvedomelou morálnou voľbou. Neľútostne presvedčivý film ťaží z dokumentaristickej surovosti pohľadu a zo znamenitej práce s detailmi, konkretizujúcimi realitu (svojou výrečnosťou dotvárajú barbarskosť videnia a cítenia hlavnej postavy, no i obraz stavu okolia, patričnou mierou spolupodmieňujúceho jej otrasný čin). Úvodné pasáže, kresliace sídliskovú scenériu (špina, zanedbanosť, pobiehajúce krysy, obesená mačka) uvádzajú tému anonymnej spoluviny za zločin, ústiacu do voľne nastolenej polemiky s podobne otrasným činom vykonávateľom absolútneho trestu, napĺňajúceho ortieľ, ktorého kultúrnosť a mravnosť sú sporné.
    Žánry:DramaKrimi
    78%
    Svetoznáma filmová verzia 5. dielu Kieœlowského vynikajúceho televízneho cyklu Dekalóg prispieva ako novodobá variácia piateho prikázania biblického Desatora ("Nezabiješ") do diskusie o treste smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu i rovnako chladnú, premyselnú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže sledujeme troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Násilnícky spôsob rozprávania podporuje depresívne zelené tónovanie obrazu, ktorého nevľúdnosť dávkuje prísny, naliehavý strih. Základom úspechu celého Dekalógu sú rafinovane premyslené scenáristické konštrukcie: zámerná nedramatickosť, atmosféra napätia a tajomstva, až úzkostlivé odpsychologizovanie postáv, úspornosť a funkčnosť dialógov. Diagnóza spoločnosti bez sentimentu, cynizmu či moralizovania naznačuje cestu spásy v sebapoznaní a vo formovaní vlastného osudu (tvoreného reťazcom náhod) uvedomelou morálnou voľbou. Neľútostne presvedčivý film ťaží z dokumentaristickej surovosti pohľadu a zo znamenitej práce s detailmi, konkretizujúcimi realitu (svojou výrečnosťou dotvárajú barbarskosť videnia a cítenia hlavnej postavy, no i obraz stavu okolia, patričnou mierou spolupodmieňujúceho jej otrasný čin). Úvodné pasáže, kresliace sídliskovú scenériu (špina, zanedbanosť, pobiehajúce krysy, obesená mačka) uvádzajú tému anonymnej spoluviny za zločin, ústiacu do voľne nastolenej polemiky s podobne otrasným činom vykonávateľom absolútneho trestu, napĺňajúceho ortieľ, ktorého kultúrnosť a mravnosť sú sporné.
    Žánry:DramaKrimi
    3
  • Tři barvy: červená
    Tři barvy: červená (1994)
    Film
    77%
    4
  • Tři barvy: Bílá
    Tři barvy: Bílá (1994)
    Film
    Tři barvy: Bílá - tak se jmenuje druhý film z volné filmové trilogie, který natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski. Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
    76%
    Tři barvy: Bílá - tak se jmenuje druhý film z volné filmové trilogie, který natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski. Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
    5
  • Nebe
    Nebe (2002)
    Film
    • iTunes

    Britská učitelka Philippa Paccardová (Cate Blanchettová) žijící v italském Turíně se marně dovolává spravednosti ve věci manželovy tragické smrti. Protože místní policie ignoruje její obvinění, rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou a prostřednictvím podomácku vyrobené bomby se odhodlá zlikvidovat drogového dealera Vendiceho. Pak se nechá zatknout. Teprve ve vyšetřovací vazbě se dozvídá, že místo muže zodpovědného za smrt jejího manžela zahynuli čtyři zcela nevinní lidé. Do zoufalé mladé ženy, jež má být souzena za teroristický útok, se však zamiluje mladý soudní tlumočník Filippo (Giovanni Ribisi) a pomůže jí uprchnout. Jak dlouho však dvojice spřízněná jmény a spjatá fatalistickým citovým poutem může unikat spravedlnosti?

    Na MFF v Berlíně 2002 získal režisér Tom Tykwer nominaci na Zlatého medvěda. Film byl oceněn stříbrnou Německou filmovou cenou a Cate Blanchettová získala za svůj herecký výkon německou Zlatou kameru.

    Režie:Tom Tykwer
    74%

    Britská učitelka Philippa Paccardová (Cate Blanchettová) žijící v italském Turíně se marně dovolává spravednosti ve věci manželovy tragické smrti. Protože místní policie ignoruje její obvinění, rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou a prostřednictvím podomácku vyrobené bomby se odhodlá zlikvidovat drogového dealera Vendiceho. Pak se nechá zatknout. Teprve ve vyšetřovací vazbě se dozvídá, že místo muže zodpovědného za smrt jejího manžela zahynuli čtyři zcela nevinní lidé. Do zoufalé mladé ženy, jež má být souzena za teroristický útok, se však zamiluje mladý soudní tlumočník Filippo (Giovanni Ribisi) a pomůže jí uprchnout. Jak dlouho však dvojice spřízněná jmény a spjatá fatalistickým citovým poutem může unikat spravedlnosti?

    Na MFF v Berlíně 2002 získal režisér Tom Tykwer nominaci na Zlatého medvěda. Film byl oceněn stříbrnou Německou filmovou cenou a Cate Blanchettová získala za svůj herecký výkon německou Zlatou kameru.

    Režie:Tom Tykwer
    6
  • Bez konce
    Bez konce (1985)
    Film
    Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají...
    Žánry:DramaRomantický
    74%
    Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají...
    Žánry:DramaRomantický
    7
  • Dvojí život Veroniky
    Dvojí život Veroniky (1991)
    Film
    • KVIFF TV
    Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí. Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí. Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová.
    73%
    Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí. Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí. Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová.
    8
  • Tři barvy: Modrá
    Tři barvy: Modrá (1993)
    Film
    Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993.
    73%
    Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993.
    9
  • 10