jaro.mir.mara
4 542 bodů •
6
Děsivě autentická sonda do světa šíleného kreslíře, ve kterém pro zvrhlé pobavení trestá své výtvory každou sekundou jejich života. Obdařil je totiž rozumem a vědomím sebe sama, ale zároveň část jejich mysli pokřivil různorodými psychickými poruchami a lobotomizující retardací. Do kresleného mozku jim vpálil ADHD, nutkáním neustále ječet, ničit věci a proti jejich vlastní vůli se neustále smát, dokud jim nepopraskají kreslené svaly a z očí neteče krev. On, kreslíř-bůh, jim sebral možnost volby; autoritářky determinoval jejich cestu životem, ze které nelze uhnout. Žijí tak svůj trest pro jeho pobavení; s křečovitým úsměvem na rtech, neustále nuceni fyzicky i psychicky trýznit a poškozovat sebe i své okolí, ztrapňovat se a ztrapňovat, ubližovat (si) a nechat (si) ubližovat. Jsou jako bezmocní diváci svého vlastního utrpení. S paralyzovanou vůli vzepříti se, se pasivně a útrpně podílí na své vlastní noční můře života, který se odehrává znovu a znovu v nepočítaně paralelních realitách televizní přijímačů. Nesmrtelní a uvězněni v bezčasí, ze kterého je jediným únikem vidina toho, že zůstanou zapomenuti. Ani pak si ale v nastalém limbu nikdy nebudou jisti, že jejich klid nenaruší sequel, revival, cameo, pořad pro pamětníky nebo digitalizace archivních materiálů. Poté budou znovu povolání trpět pro zábavu zvrhlých lidí. Bože, jak já nemám rád grotesky.
