Klajnik
9 194 bodů •
4
Není to horor, nýbrž satira. Film humoristicky kritizuje (asi) povýšenost, hamižnost a bezohlednost skrze působení řadky postav, jimž se ale scénář nedostal dost hluboko pod kůži. Ten ujetý koncept mě ale atrakuje:
Mladík během francouzské revoluce sleduje popravy francouzské šlechty a po nocích slíže krev Marie Antoinetty z gilotiny. Stropí však ve francii nějaké skandály, protože neuhlídá své pudy a tak se rozhodne zmizet z dějin. Narafičí svůj pohřeb a odlítne. Off screen prý pojuje v různých válkách proti revolucím jako voják, než se rozhodne stát se velitelem v zemi bez krále, v Chile, které se hodlal stát otcem. To se mu off screen podařilo. Pak ovšem znovu narafičí svou smrt, protože ho život diktátora omrzel a protože se kolem něj začala stahovat mračna kvůli porušování lidských práv. Ve 12 minutě filmu tedy opět odletí, tentokrát do hlavního města, kde se krmí na svých obětech (dělá si milkshaky z jejich srdcí). Následně (ve 20 minutě filmu) přijíždí rodina, kterou si Pinochet založil v Chile na ostrov, kde nyní Pinochet žije, respektive kde chce zemřít, protože se cítí býti prázdným. Zde se příběh usadí. Jeho děti a žena chtějí přístup k majetku, který otec nahromadil a který už takřka zapomněl. Chtějí taky věčný život. Ten dal ale Pinochet jen svému věrnému komorníkovi, který má románek s jeho Lucií Hiriart, Pinochetovou chotí. Zároveň je na ostrov povolána ambiciózní jeptiška, která má dát dohromady účetnictví, ale která také touží po věčném životě...
Obecně mi to ale přijde takové rozprcané. Postava komorníka i jeptišky mi ale přijdou poměrně neuchopitelné nebo, jak to říci, vnitřně nesoudržné. Jeden klíčový charakter se kupříklady z ničeho nic objeví až 20 minut před koncem. Myslím, že pokud bylo tvůrčím záměrem tematizovat jistou lidskou mrzkost, nezvedenost, ješitnost, povrchnost a lakomství, tak by bylo žádoucí náležitě prokreslit postavy a vztahy mezi nimi. Bylo by žádoucí ukázat, z čeho takové povahy vzejdou a k čemu vedou. To ovšem pořádně naplněno nebylo. Scénáristicky mi to tedy nepřijde dost dobře vystavěné a tematicky mi to nepřijde náležitě vykrystalizované.
Dramaticky mě tohle bizarní a nedostatečně prokreslené rodinné drama o nezvedeném otci, manželi, bývalém diktátorovi a upírovi nechalo poměrně chladným (v tomhle ohledu doporučuji spíš Festen). Občas se film ale blejskne; Občas nějaký dialog pobaví nebo je nějaká scéna kinematograficky působivá, páč tvůrci aspirují na to být poměrně artsy, přičemž umělecké ztvárnění by mělo umocňovat obsah, kterej je zde ale poněkud podfinancovanej - jestli mi rozumíte.
Některé momenty filmu tedy mají něco do sebe, ale celek mě fakt nestrhl. Mám pocit, že se by El Conde chtěl být něčím víc, než čím je. Soudím, že by bylo potřeba věnovat více péče struktuře příběhu, postavám a tématům, která bývají líčena právě skrze postavy.
Mladík během francouzské revoluce sleduje popravy francouzské šlechty a po nocích slíže krev Marie Antoinetty z gilotiny. Stropí však ve francii nějaké skandály, protože neuhlídá své pudy a tak se rozhodne zmizet z dějin. Narafičí svůj pohřeb a odlítne. Off screen prý pojuje v různých válkách proti revolucím jako voják, než se rozhodne stát se velitelem v zemi bez krále, v Chile, které se hodlal stát otcem. To se mu off screen podařilo. Pak ovšem znovu narafičí svou smrt, protože ho život diktátora omrzel a protože se kolem něj začala stahovat mračna kvůli porušování lidských práv. Ve 12 minutě filmu tedy opět odletí, tentokrát do hlavního města, kde se krmí na svých obětech (dělá si milkshaky z jejich srdcí). Následně (ve 20 minutě filmu) přijíždí rodina, kterou si Pinochet založil v Chile na ostrov, kde nyní Pinochet žije, respektive kde chce zemřít, protože se cítí býti prázdným. Zde se příběh usadí. Jeho děti a žena chtějí přístup k majetku, který otec nahromadil a který už takřka zapomněl. Chtějí taky věčný život. Ten dal ale Pinochet jen svému věrnému komorníkovi, který má románek s jeho Lucií Hiriart, Pinochetovou chotí. Zároveň je na ostrov povolána ambiciózní jeptiška, která má dát dohromady účetnictví, ale která také touží po věčném životě...
Obecně mi to ale přijde takové rozprcané. Postava komorníka i jeptišky mi ale přijdou poměrně neuchopitelné nebo, jak to říci, vnitřně nesoudržné. Jeden klíčový charakter se kupříklady z ničeho nic objeví až 20 minut před koncem. Myslím, že pokud bylo tvůrčím záměrem tematizovat jistou lidskou mrzkost, nezvedenost, ješitnost, povrchnost a lakomství, tak by bylo žádoucí náležitě prokreslit postavy a vztahy mezi nimi. Bylo by žádoucí ukázat, z čeho takové povahy vzejdou a k čemu vedou. To ovšem pořádně naplněno nebylo. Scénáristicky mi to tedy nepřijde dost dobře vystavěné a tematicky mi to nepřijde náležitě vykrystalizované.
Dramaticky mě tohle bizarní a nedostatečně prokreslené rodinné drama o nezvedeném otci, manželi, bývalém diktátorovi a upírovi nechalo poměrně chladným (v tomhle ohledu doporučuji spíš Festen). Občas se film ale blejskne; Občas nějaký dialog pobaví nebo je nějaká scéna kinematograficky působivá, páč tvůrci aspirují na to být poměrně artsy, přičemž umělecké ztvárnění by mělo umocňovat obsah, kterej je zde ale poněkud podfinancovanej - jestli mi rozumíte.
Některé momenty filmu tedy mají něco do sebe, ale celek mě fakt nestrhl. Mám pocit, že se by El Conde chtěl být něčím víc, než čím je. Soudím, že by bylo potřeba věnovat více péče struktuře příběhu, postavám a tématům, která bývají líčena právě skrze postavy.