Od prvních minut jsem věděla, že se mi to nebude líbit. A taky nelíbilo. Nesedí mi ten styl kulis kočovného divadla a mluvení do kamery. Vodopád slov, který za chvíli unaví. Ani můj oblíbený Cumberbatch to nevytrhnul. Ne že by to bylo zrovna špatné, ale tak nějak podivné. A bez pointy. Ale ženské Benedictovi jdou. :)
Toto andersonoveské pokoukání mi zprvu přišlo poměrně otravné, protože postavy neustále říkají, co zrovna dělají, udělají nebo udělali, ačkoliv to divák zrovna vidí, uvidí nebo viděl. Film to z očividných důvodů nepotřebuje, ale zde postavy vypráví příběh jako kdyby divákům nebylo dán obraz ke sledování. WA si nejspíš myslel, že by mu to mohlo projít, pokud to bude součástí humoru, ale je to asi tak vtipné, jako když postavy Taiky Waititiho explicitně říkají, jak se zrovna cítí, ačkoliv by to kvalitní scénář umožnoval vyčíst z podtextu. Výsledek mi tedy přijde poněkud debilní a tento dojem převažuje nad faktem, že ony obrazy jsou právě tak úhledné, barevné a členité, jak jen WA dovede. Co se kulis týká, nutno uznat, že režisér si dal opět záležet a 40min stopáž činí film divácky vstřícnější, protože Wesův styl znevažuje drama (čtenář si může zkusit vzpomenout, kdy byl u Andersonova filmu naposled napnutý) a u filmů klasické délky hrozí, že se to divákovi přejí dřív, než film skončí. Nelze totiž utáhnout film jen na hezkých kulisách a rámování a mě tedy příběh Henryho Sugara nezaujal, protože je to celé natolik vyumělkované a narychlo odvyprávěné, že z vyprávění nic neplyne. Obsah je jen věšákem pro autorský styl.
Tak je to jisté Wes Anderson není moje krevní skupina. Nedokáži pochopit, že nejsem ten film schopen dokoukat do konce (vždyť to má sotva 40 minut). Takže nic, nevím co bych hodnotil. Pro mě je to zkrátka nekoukatelné. Pamatuji si jen pár herců, divné kulisy, neustálé promluvy k divákovi a pak jsem se probudil.
Wes Anderson tentokrát vycházel z krátkých a úderných, ačkoli přece jen trochu tajemných a mnohoznačných povídek Roalda Dahla, a toto spojení je rozhodně ku prospěchu věci. Čtveřice kraťasů na Netflixu stojí za vidění už jenom proto, že nápaditostí a hravostí dalece převyšuje většinu původního obsahu této platformy.
Nejdelší a i za mě nejlepší povídka od Wese Andersona dle Roalda Dahla z těch čtyř povídek natočených v minulým roce pro Netflix. Příběh pěkný, hravý a vtipný. Líbil se mi výkon Benedicta Cumberbatche. Celkový dojem - proč by ne? Pohodlných 40 minut, na díla od Wese už jsem si dokázal zvyknout a nenudí mě, ba naopak baví mě jeho suchý humor. To ušlo. Pobavilo. 80%
Podivuhodný případ Henryho Sugara dokazuje, že se i v krátkém čase dá odvyprávět kvalitní příběh s hvězdným obsazením. Nejsem pravým fanouškem Wese Andersona, avšak tohle mi přišlo nečekaně energické a zábavné. Stylizace funguje na sto procent - vizuál, promluvy, zápletka. Za mě příjemná oddechovka. 75 %
Wes Anderson tento rok nezažívá fanouškovskou přízeň. Velice kvalitní Asteroid City nenašlo tak velkou fan base a tak nám na Netflixu přistála kolekce čtyřech krátkometrážních snímků, které zpracovávají povídky Roalda Dahla v artovém stylu Andersona. Benedict Cumberbatch a Ralph Fiennes ve většině hrají hlavní roli, ale někdy nechybí ani Ben Kingsley. Velice úspěšný cast bychom měli, ale co obsah? Příběh Henryho Sugara rozhodně vyčnívá nejen svoji délkou ale i kvalitou. Zbylé tři mají své světlé chvíle a takový Krysař nebo Otrava zvládají adaptaci na jedničku. Labuť je čtvrtý a poslední snímek, který bohužel nedostál kvalit zbylých třech a trochu své kolegy sráží.
Klasický Anderson. Ale možná tím jak se pořád opakuje a nepřináší do své tvorby nic nového tak je nějaký nudný a bez jiskry. Scéna je ale super, i když v obraze se vlastně nic zásadního neděje, jen se mění scény jak na běžícím páse (občas doslova), ale ještě že to, protože jinak by se to dalo vydávat jako rozhlasová hra.