Na Netflixu se opravdu daří Korejským, Čínským a Japonským seriálům. Hra na Oliheň doslova rozbila sledovanost a byla jen otázka času, kdy vznikne něco podobného. A bum, dostali jsme Alice in Borderland, což považuji za největší překvapení minulého roku a letošní 2. série to dokázala ještě překonat. Samotný seriál stojí hlavně na postavách, které mají každý svoje charakteristické rysy a většina z nich Vám přiroste k srdci. Nechybí atletka, frajer, který vše vyřeší svým úžasným talentem pozorování a předvídaní, šíleně hezká slečna, či připosránek. Záporáci jsou tady spíš okrajově a jedná se o lidi v samotných hrách, kteří nejdou pro zradu daleko. Velkým plusem jsou hry, které nabízejí pokaždé něco jiného. Vždy se bojuje o život, ale každá barva a číslo určuje druh a obtížnost hry. Nechybí hry na testy fyzických vlastností či hry na týmovou spolupráci. Tak či tak jsou vždy napínavé, krvavé a většina lidi ve hrách neskončí moc dobře. Chválím letošní 2. sezónu, která začala těšně po Cliffhangeru 1. série a jde vidět, že se zvýšil rozpočet i nápady. Všechno je zde větší, hezčí a tentokrát se hrdinové dozví, co se stane, až posbírají všechny karty, případně, kde vlastně jsou a proč. Her je zde sice méně, ale jsou propracovanější , brutálnější a dostávají zde prostor i postavy, které v 1. sérii byli odsunuty na 2. kolej. Pokud nevíte na co koukat a chcete něco podobného jako byla Hra na Oliheň či Hunger Games, neváhejte si pustit tuhle pecku
Není to zase tak skvělá podívaná, ale k zahození to taky není. První tři díly jsou moc fajn, ale potom se to začíná kazit. Jakmile je vysvětlen princip toho světa, tak je to celkem nuda. Nejlepší jsou samozřejmě hry, které jsou pecka. Také je to o něco brutálnější než konkurence 오징어 게임, což je super. Jenomže je to strašně emocionální a procítěný seriál. Protož než se k hraní dostanou, tak je vždy kolem toho fůru nudných keců. To je velká škoda. Jinak by to mělo prima potenciál. A závěr je zbytečně otevřený. 70/100
Zatím jsem dokoukala první sérii a velmi se mi to líbilo, trochu mi vadí že konec série skoro nic neprozradil, a to trochu očekávám i od té druhé, tak uvidíme. Žánrově podobné Squid game, ale asi i lepší, sice mi to přišlo více brutální, ale jednotlivé hry jsou propracovanější a divák může přemýšlet nad řešením. Hlavní postavy se vyvíjí a přirostly mi k srdci. Druhá série se mi ze začátku líbila trochu méně, protože je to jedna velká střílečka, kdy někteří jsou prakticky nesmrtelní až je to absurdní, ale závěr se mi líbil hodně.
Za mě je to fakt skvělí. I když má seriál několik problemů, především s tempem tak sem se většinou dobře bavil a čekal jak to bude dál. Postavy jsou většinou přesně obsazený a skvěle zahraný. Nejvíc mě bavila hlavní dvojice Usagi s Arisu. Ti mezi sebou mají výbornou chemii. Snad až na začátek druhé série, kdy jejich vztah podle mě dost nesmyslně zakolísal. Za nejsilnější považuji první půlku první série a druhou půlku druhé. V některych epizodách se moc kecalo, místo toho aby se jednalo. Paradoxně v obou posledních dílech jednotlivých sérii. Co považuji za trochu zásadní fajl, je nesmrtelnost některých postav. Jako přežít zapálení a ještě pád z baráku, nebo dávku že samopalu z blízka. Jako fakt? Na druhou stranu to všechno souviselo s poentou. Poenta toho všeho je za mě skvělá a poslední záběr je no znepokojujici. Asijská tvorba mě začíná dost zajímat.
Alice in the borderland Další “fenomén” na platformě Netflix a já bohužel věděl, jaký názor budu seriál mít ještě před jeho spuštěním. Nebere to špatně, ale vždycky když je u Netflix seriálu nějaký hype, tak jsem bohužel mimo dav. A ani tady to není jiné. Seriál má však dobrou myšlenku.
Hlavní hrdina je uvězněn ve hře, kde je musíte plnit úkoly, abyste přežili. Že Vám to je podvědomé? Ano to už bylo v Olihni, kostce, Saw a dalších. Ovšem tady to máme trochu jinak zpracované a to díky tomu, že to vychází z anime mangy. Co je však problém je to zpracování. Seriál totiž nebuduje vůbec žádné napětí a po shlédnutí třech dílů si nebudete vůbec připadat, že jste vtaženi do děje.
V následujících dílech je snaha hlavně u umírajících flashback do jejich života před hrou, aby si divák udělal citovou vazbu. To se mi zda dost pozdě, protože stejně víte, že ta postava zemře. Tyto flashbacky měli být proto dříve stejně, jako rozvoj hlavních postav a jejich friendship. Co se týká herců, tak Ty jsou dost prkenný a mají mnohdy jenom jeden výraz a někdy moc přehrávají. (Hodila by se jim herecká škola.) A to je problém, protože jsou zároveň dost nevýrazní a u některých nebudete vědět, jestli to je chlap nebo ženská. Pokud bych měl ještě hodnotit jednotlivé hry, zápletky, zvraty v dílech, tak bohužel musím říct, že to je hrozně předvídatelné.
Pokud jste diváky hororů, nebo filmů a seriálů s námětem hry na přežití, tak to dost dobře odhadnete jednotlivé zvraty. No a co se týká konečného hodnocení? No já nesdílím ten hype seriálu a opět to beru jako slabý podprůměr. Dávám 40%.