Recenze filmu Nit z přízraků

77%

Komentáře a recenze 34

Dle počtu bodů
Brenan88
Brenan88
47 170 bodů
8
Nit z přízraků je vynikající film a o tom nemůže být žádných pochyb. Jenže to co se zde musí chválit nejvíce je naprosto bezchybné herectví. Samozřejmě,že je nad všemi Daniel Day-Lewis,který opět předvedl neuvěřitelný výkon a má li být tohle jeho poslední role,tak se rozloučil se vší parádou. Ze začátku mne snímek sice moc neoslovil,ale postupem času jsem od vztahu Almy a Reynoldse nedokázal odtrhnout oči. To napětí a dusno mezi nimi se dalo přímo krájet. Navíc je snímek úžasně natočen a dobová atmosféra je nádherná.
Chrustyn
Chrustyn
43 674 bodů
8
Druhé spojení Paula Thomase Andersona s Danielem Day-Lewisem, který se tímto filmem loučí a odchází do hereckého důchodu. Film je přesně takový, jaký můžete očekávat, pokud znáte Andersonovu předchozí tvorbu. Očekávejte tedy perfekcionismus po všech směrech od excelentních kostýmů po precizní režii. Zároveň se divák musí obrnit velkou trpělivostí, protože film plyne velice pomalu a prakticky nemá žádný pevný příběh, který by někam směřoval. Odsoudit film jako nudu, tak bude pro mnoho diváků velice snadné. Určitě se ale jedná o další film, který nikomu ze zúčastněných nedělá ostudu, ale přeci jen jsem od pánů po "Až na krev" čekal něco údernějšího.
Pete69
Pete69
32 681 bodů
7
Příběh módního návrháře s velmi komplikovanou povahou a jeho přítelkyně, později manželky, která se snaží prohloubit svůj vztah k němu za každou cenu... to vše doprovází vhodně zvolená muzika hraná na piano. Tempo pozvolné a nemění se, kamera skvělá, atmosféra poválečné Anglie velmi věrně zpracována.. na mě to bylo až moc chladné a monotónní. Film jsem s nadšením shlédnul, ale vím jistě, že bych si ho znovu už nepustil.
xxmartinxx
xxmartinxx
22 532 bodů
10
Vynikající film, který je v některých ohledech výrazně anekdotický, aby mohl být v jiných komplexní. Zábavná, nevypočitatelná a přitom nezastřená hra. Zajímavé je i, jak PTA vůbec nepodléhá estetice módy, která není sofistikovaně krásným únikem a nádherné šaty, interiéry a make-upy jsou nahlíženy jako neutrální zabírané předměty. Zdůrazňovány jsou textury - ať lichotí, nebo ne. Chybí měkké světlo, které by zahlazovalo vrásky a nevhodné záhyby - nic v tom filmu není tak krásné, jak se snaží být. Což platí doslova o všem v něm.
hanys_
hanys_
18 781 bodů
4
Klasicky jsem se s PTA zase minul. Herecky parádní, ale tak nějak od filmů čekám víc než jen masturbaci nad technickou složkou filmu. Příběhově blbost až na půdu prostě, a to to u mě ještě dost zachraňuje ta zvrácenost obou hlavních postav.
Sheldon
Sheldon
16 079 bodů
8.5
Nit z přízraků není mainstream, myslím, že ho ocení zhruba stejná skupina jako letní snímek Oklamaný a příznivci Andersonových filmů, ačkoli se přiznám, že nejsem ani zdaleka jeho nekritickým obdivovatelem. Filmy Inherent Vice nebo Master bych rozhodně nenazval majstrštykem. Na druhou stranu film Až na krev řadím mezi nejlepší americké filmy vůbec. Nit z přízraků je rozhodně dobrý film.
lamps
lamps
15 320 bodů
8.5
Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou...
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
8
Daniel Day- Lewis končí respektive odchází do hereckého důchodu. A jako poslední projekt si vybral druhou spolupráci s režisérem Paulem Thomasem Andersonem se kterým dříve pracoval již na filmu Až na krev. A jak to tak většinou bývá u jeho filmů tak Daniel Day-Lewis táhne celý film. Do role se opět totálně vžil, žije s ní, trpí s ní a člověk by mu i přál toho čtvrtého Oscara (kterého nedostal ale Day-Lewis už si stejně nic dokazovat nemusel). Zaslouženým Oscar byl ten za kostýmy a vzhledem k filmu, který se točí kolem módního návrháře museli být kostýmy tak nějak automaticky dokonalé, jsou ale ještě dokonalejší než by se dalo čekat. Ty kostýmy jsou prostě pastvou pro oči a například bych nikdy neřekl, že si někdy užiji scény kdy se vyrábějí či zkouší. PTA to dokázal. Na Oscara mohla dosáhnout i hudba Jonnyho Greenwooda (člen Radiohead) který je překvapivě klidná s výborným využitím klavíru. Greenwood bohužel ostrouhal, na druhou stranu je ale pravda, že byl ten rok plný výrazně pamětihodnějších soundtracků. Super jsou i dámy ve vedlejších rolích-Lesley Manville a Vicky Krieps. Především o té druhé jsem nikdy předtím neslyšel a vyrazila mi dech. A cynická sestra v podání Manville je prostě výtečná. Všechno to diriguje perfektní režie Paula Thomase Andersona který dokáže udělat film zajímavým. Většinou je výhodou, že režíruje člověk který i napsal scénář a Anderson to u svého zatím posledního filmu dokázal znova. Začátek je perfektní a perfektně plyne a utíká. Uprostřed jako by ale někdo zmáčkl brzdu a neskutečně se drhne a v podstatě zklamává po výborném začátku. Všechno však napraví konec který sice není na úrovni začátku ale rozhodně není tak zbrzděný jako prostředek. Celý ten film ale nevypadá jako film které vznikají dnes. A je to dobře. Líbila se mi menší kamera, retro atmosféra i občasné pocity jako bych se díval na něco z dob Francise Forda Coppoly či Stanleyho Kubricka, jejichž příznaky Paul Thomas Anderson v sobě rozhodně má, pořád jsem v něm ale toho vrcholného filmaře rozhodně neobjevil. Překvapivě perfektně plynoucí film který perfektně funguje většinu svého času a především velmi důstojně zakončuje hereckou dráhu jednoho hereckého velikána. Day-Lewis možná není v Niti z přízraků ve své životní roli, přesto ale dostál své pověsti hereckého profíka a rozloučil se v nejlepší formě a zároveň s filmem, který rozhodně stojí za to vidět......
Jana Květoňová
Jana Květoňová
7 195 bodů
9
Nejdříve jsem v kině málem usnula, jak byl běh filmu pomalý. Ale nakonec se mi to velmi líbilo, i když jsem kvůli zánětu na něj koukala jen jedním okem! Dokonalé herecké výkony obou hlavních představitelů, úchvatná kamera, zajímavý námět. Každý záběr jakoby jeden dokonalý steh na šatech Mistra Woodcocka.
jaro.mir.mara
4 542 bodů
8
(spoilery) Snímek působí nekonečně jako díla Jane Austen. To klasicky nevyhledávám. Phantom Thread je skvěle nasvícený, nasnímaný a zahraný a postavy promlouvají promyšlenými dialogy. Hlavně ale film buduje příjemně bizarní dynamiku vztahů, umně propletenou snadno přístupnými podobenstvími: sledujeme muže, pro kterého jsou ženy múzami, tedy potravou pro vlastní kreativitu. Jakmile se jich nasytí, jakmile okorají, vymění je. On sám je oproti nim domněle nesmrtelný a nadřazený – myšleno svým mužstvím, géniem i fyzicky. V tomto duchu z počátku snímku sledujeme dění během snídaně, kde na manýry Woodcocka submisivně vycvičená, domestikovaná a psychicky rozebraná partnerka nabízí netečnému návrháři jídlo. On jej chladně odmítne s tím, že těžké jídlo už jíst nechce. Odmítá tak i ji. A záhy odmítá další svou múzu minulosti. Pro její věk a kila navíc. __ Woodcock je obklopen submisivitou jím hypnotizovaných žen, které plní jeho vůli a přistupují na svou podřízenou roli, kde jedinou výjimkou je jeho sestra, ukotvená kdesi mezi matkou, životní partnerkou a nejbližším důvěrníkem. Ženy jsou pro něj ale jinak pouhou jiskrou, nástrojem a ramínkem na šaty, nedosahující zdaleka kvalit milované matky, které ho hlavně nesmí vyrušovat a otravovat vlastní vůlí, bytím. Jen se jimi živí, dokud ho nezačnou svou nezajímavostí obtěžovat. ___ Když zanedlouho po zmiňované snídani Woodcock "dostane hlad", hledá ukojení své touhy v jakési restauraci – s nově objevenou chutí najde svou novou múzu, Almu. Své zalíbení v ní potvrzuje i symbolická rovina: těžká snídaně, kterou si s chutí objedná. __ Postava Almy prochází skvělým vývojem. Z počátku je jen další naivní a subimisivní obdivovatelkou, která se, sice s bolestí ale nechá, komandovat návrhářovými manýry a zacházet se sebou jako s krejčovskou panou. Časem v sobě ale nachází zpupnost. Projevy z počátku evokující slabost režisér Anderson časem nasvítí jako konání možná oddané, ale také chladné a nebezpečně sebevědomé vytrvalosti. Tu předznamenává už dialog Almy a Woodcocka z počátku jejich vztahu. Zpříma na sebe hledí. Alma se pousměje a řekne, že hru o to, kdo uhne pohledem nemůže Woodcock vyhrát. A ukáže se, že má pravdu. ___ Woodcock zanedlouho nasycen opět projevuje nechutenství. A Almu to pohne proměnit cestu stále větší poddajnosti a submisivity v pravý opak. Podbízivost ustupuje, přesycenému nabídne své sebevědomí a jed. A tím, že ho dostane na pokraj smrti, jeho učiní závislým na ní. Otočí dynamiku vztahů. Najednou je on bez ní ničím. A podlehne jí. Kouzelně motivy snímku kotví závěrečná scéna, kdy on si uvědomí, že ona ho tráví. Zkoumá ji pohledem – ale ona neuhne. Opravdu vyhrává. Woodcock se dobrovolně zakousne do otráveného jídla, aby opět zakusil bolest, blízkost smrti a závislost na Almě, a tím si oživil hlad po ní. A oba v tom bizarním spojení nachází lásku, kdy géniovi jeho partnerka strhne dominantní masku, aby tak zasytila jeho doposavad skrytou touhu – po jedu, po vlastní submisivitě a závislosti na někom, která mu dala pocítit vlastní smrtelnost. A která ho sundává z nedotknutelného piedestalu.