Články o Bezstarostná jízda

Tu roli mu nelze odpárat, a přece ji dle rozkazů shora vůbec dostat neměl. Herecká legenda Al Pacino vděčí Kmotrovi (The Godfather) z roku 1972 za mnohé, jeho postava Michaela Corleoneho se stala pilířem jedné z nejslavnějších filmových trilogií všech dob. Když se ale chystal původní film za závojem produkční války či gangsterské diktatury, o tehdy ještě nepříliš známého herce ve studiu Paramount Pictures nestáli. Herec ve svých nových memoárech Sonny Boy dokonce vyjevil, že kromě zástupu proslulejších kandidátů musel odrážet hrozbu vyhazovu ještě ve chvíli, kdy natáčení pod vedením jeho zastánce Francise Forda Coppoly už započalo.

Rok 1994 byl pro tehdy devětadvacetiletého Jana Svěráka skutečně nabitý. Nejdříve v březnu uvedl tehdy nejdražší český film Akumulátor 1, nápaditou satiru na hollywoodské blockbustery, a o půl roku později představil její protipól – rychle a levně natočenou i sestříhanou road movie s nulovými komerčními ambicemi, odrážející nespoutanost mládí a hravost filmaře překypujícího tvořivou energií. Do dějin tuzemské kinematografie se zapsala obě díla, a protože jsme si třicetileté výročí Akumulátoru 1 už připomínali, dnes je čas znovu se podívat na Jízdu.

Klasický western byl ve druhé půlce šedesátých let takovým tím zaprášeným žánrem, v němž John Wayne hrdě konfrontoval darebáky indiánského i rasisticky neutrálnějšího původu. Roku 1969, kdy měl ke konci září v USA premiéru snímek Butch Cassidy a Sundance Kid, už kovboje Divokého západu filmaři přetvarovali na méně jednoznačné antihrdiny v dílech Sergia Leoneho (Tenkrát na západě) či Sama Peckinpaha (Divoká banda). První spolupráce Paula Newmana s Robertem Redfordem, která alternovala hrubě zmapovanou historii ve prospěch univerzálnější přístupnosti konktrakulturnímu publiku a k frkání konzervativců, představila nový a dodnes populární typ šviháckých tahounů s citem pro situační komedii, kteří svobody nechtějí docílit jen pod zkrvavenou americkou zástavou.

Letní filmová škola slaví 50. narozeniny a její program proto bude snad ještě nabitější než jindy. Festivaloví návštěvníci se od pátku 26. července do čtvrtka 1. srpna v Uherském Hradišti dočkají množství retrospektiv, díky nimž budou moci na velkém plátně zhlédnout jedny z nejlepších filmů všech dob. Podívejme se na desítku titulů z letošního programu, která je seřazená chronologicky podle data vzniku snímku a řídí se pravidlem, že každá programová sekce může být zastoupena pouze jednou. I díky tomu je patrné, jak našlapaná letošní nabídka bezesporu je.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Navzdory klesající popularitě slavnostní ceremonie a dalším kontroverzím spojených s předáváním nejslavnějších filmových cen, zisk Oscara stále zůstává pro většinu (minimálně angloamerických) tvůrců pomyslným Svatým grálem. A bojovat o toto ocenění opakovaně se podaří jen opravdu těm nejlepším.

Když jsou vašimi příbuznými Henry, Peter a Jane Fondovi, máte cestu k hollywoodskému výsluní zdánlivě usnadněnou. Dnes šedesátiletá Bridget Fonda si to namířila mezi hereckou smetánku ve čtyřiadvaceti letech a v devadesátkách byste těžko hledali pilnější umělkyni s pestřejším výběrem rolí, od těch akademicky vážených až po absolutně kultovní. Sympatická blondýna ovšem nepotismus těžce snášela a poté, co si roku 2003 při vážné autonehodě poranila obratel, se ze showbyznysu i z veřejného života kompletně vytratila.

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Ohlédnutí za 70. lety v kinematografii a za vznikem letních blockbusterů většinou začíná i končí u Čelistí a Star Wars. Publikum za červencových a srpnových nocí přitom George Lucas rozpálil už roku 1973 svým druhým celovečerním filmem Americké graffiti, jehož nevídaný úspěch nasměroval celý průmysl k turbulentní proměně.