Pro mě překvapivě poutavý dokument o hudebníkovi, o kterém jsem doposud neslyšel, ale po skončení filmu se o něj začal nebývale zajímat. Velice zajímavá postava, poutavě dávkované informace a parádní hudba.
Kdyby byl Sugerman hraný film, byl by to příšerný film, protože příběhu tak přitaženému za vlasy by nešlo uvěřit. Jihoafričanům se vrátil Elvis z mrtvých, detroitský dělník se stal ze dne na den superstar díky dvěma deskám, na jejichž vznik vzpomínal jako na milou epizodu svého mládí (a pak se jako správný srdcař rozhodl vrátit do továrny)... Je to opravdu jako hollywodská pohádka, doteď mám problém uvěřit tomu, že se to takhle událo. To pak ten film chytí za srdce a nevadí proto, že se možná v té zasněné radosti trochu rochní...
Hledání Rodrigueze aneb neuvěřitelná story o hudebníkovi, který v 70. letech neprorazil na americkém trhu (boužel - protože všechny písně použité ve filmu jsou úžasné), ale slávy dobyl i tak, úplně někde jinde. Tohle by vážně asi žádný scénárista nevymyslel. 9/10
Většina z nás si časem v životě uvědomí, že štěstí nenajde tím, že bude pašovat drogy z Pákistánu nebo provozovat herny s bednami a své zájmy hájit v senátu. Sice budeme o pár milionů nebo miliard chudší, ale zase nebudeme muset trčet ve věznici a ke snídani si dávat shnilou rýži nebo prosazovat zákony obhajující neobhajitelné. Většina z nás totiž časem zjistí, že i cesta může být cíl. Pokud se objeví světlo na konci tunelu a ještě trochu cesty zbyde, může to být opravdu velmi uspokojivé. A o tom vypráví i příběh oskarového dokumentu Pátrání po Sugar Manovi, lidsky hřejivý příběh o hispánském muzikantovi z Detroitu, který se proslavil v Jihoafrické republice, aniž by se o tom dozvěděl. Tomuto příběhu neuvěříte, to musíte vidět!
Dokument jsem registroval už v době uvedení, ale nevědomky jsem se přidal k celému světu a jeho protagonistu dalších 12 let ignoroval. Nedávno jsem Rodrigueze objevil díky Spotify a teď mi hraje tak často, že mi snad zadře jablečný software… Píseň Crucify Your Mind je jedna z nejgeniálnějších kdy nahraných věcí, jejímu rytmu, údernému riffu a poetice ani Bob Dylan nestačí. A když jsem se teď konečně dopátral Sugar Mana, chtě nechtě jsem se pral se slzami a definitivně se přemluvil ke koupi gramofonu, který debutově poctím albem Cold Fact. Dokument není kdovíjaký a až moc zanechává opar tajemnosti, který titulní detektivové jdoucí po stopě prchlivé hudební legendy prorážejí. Zbývá mnoho věcí, o nichž se chceme dozvědět víc (ať už to, co se sakra dělo s penězi za alba prodaná v JAR, nebo o následcích provalené jihoafrické slávy). Skončí se formou sladké pohádky, ale přece je to rozprávka ve vší své nepravděpodobnosti naprosto uvěřitelná a soběstačná. Rodriguez vyformoval sebe i velkou část jedné po právu nespokojené jihoafrické generace svými písněmi, které nosí srdce na dlani. A když se s ním seznámíme v několika rozhovorech, archivních záběrech a upřímně nadšených výpovědích lidí, jimž jeho hudba změnila život, nic víc k tomu nepotřebujeme. Příběh malého, skromného a pracovitého muže, jehož v domovské zemi přehlížené dílo si žilo vlastním transatlantickým životem, je zkrátka krásný, trochu hořký a inspirativní. Nadčasová hudba si své fanoušky nakonec vždy najde, a když je její autor takhle přízemní (v tom nejlepším smyslu slova) frajer, její konzumace je rázem ještě sladší.
Příběh je to zajímavý, ale dokument zas tak dobře nešlape. Prvních 25 minut jsem zaujat byl, ale v půlce jsem se už přemáhal k tomu, to dokoukat. Přesto jsem se něco zajímavého dozvěděl o jednom potulném umělci a dobrém textaři, o JAR i přišel na docela fajn hudbu. Rodriguezova hudba, v Americe absolutně opomíjená, totiž velmi zarezonovala v Jihoafrické republice, kde ji znal každý a velmi se tam spojila (snad je i podpořila) s protirežimními tendencemi a hnutími. Střih a archivní materiály jsou často tím, co dokument pozvedá, ale zde jich mnoho nebylo. Pasáže mluvících hlav naopak estetickou úroveň dokumentu často snižují. Vynahrazovat to však mohou tím, co jednotlivý účastníci řeknou. Zprvu se Rodriguezův kult buduje moc dobře. Nikdo moc neví, kdo to byl, ale pátrání nakonec dojde k úspěchu a výsledek pro mě nebyl vůbec uspokojivý. Rodriguez na mě působil jako nepříliš bystrý a výmluvný, za to ale nudný patron, který se uměl spokojit s málem. Rozklíčování celé záhady tedy pro mě - jakožto diváka - nestálo za to. Doporučuji si však pustit I Wonder
Hudba má veľkú silu a príbeh Sixta Rodrigueza je toho dôkazom. Zatiaľ čo bol v USA v "tých rokoch 70" neuspešným hudobníkom v Južnej Afrike si ľudia k jeho tvorbe našli cestu a tam sa stal legendou a ani o tom nevedel. Po úspechu tohto dokumentu bude pán Rodriguez známy po celom svete. "Cause the sweetest kiss I ever got is the one I've never tasted "
Jeden z nejpůsobivějších a nejlépe filmařsky zvládnutých dokumentů, jaký jsem kdy viděl. Poutavý (a dokonce i reálný) příběh jednoho hudebníka, který vlastně byl docela neznámý a zároveň se ani muzikou neživil. Všechno do sebe zapadá, film je gradovaný od začátku do konce a postupně odkrývá pravdu vyřčené otázky ze začátku. Pakliže se chcete sebevzdělat v oblasti hudby a zároveň se chcete nechat pohladit po vaši duši dychtící po estetice, není nač čekat! Stahujte/Kupujte/Poslouchejte
Nejvíce si tento dokument užije ten, kdo nebude pátrat, kdože ten Rodriguez byl. Nechte to na Malik Bendjelloulovi. Odvypráví vám příběh o hudebníkovi, který byl tak autentický, že se nemohl stát hvězdou v USA. Pravý protipól netalentovaných kňouralů, které do hitparád procpe masivní marketing a konexe. Přestože je to na jednu stranu smutné, celkové vyznění pohladí po duši a komercí nezpitomělého člověka přiměje k zamyšlení. Některé písně, které ve filmu zazní, jsou i teď, po padesáti letech aktuální a velmi dobře poslouchatelné a podílí se na té melancholické radosti, kterou po shlédnutí Pátrání po Sugar Manovi mám.