Recenze filmu Návrat domů

Komentáře a recenze 6

Chrustyn

43 674 bodů •2. 7. 2012

6

Ashby byl legendou na poli poutavých snímků ale ať jsem viděl jakýkoliv z jeho nepříliš široké režijní nabídky (Harold a Maude, Byl jsem při tom) nedokázal mě nikdy natolik chytnou nebo udržet mou pozornost až do samotného konce. I zde jsou výborní herci, uvěřitelné dialogy, silný příběh a navíc Jane Fonda v nejlepších letech ale film mi přišel hodně dlouhý, zbytečně utahaný a citově odtažitý.

martin-mickey-stusak

36 600 bodů •10. 3. 2018

10

Tak nějak jiný romantický příběh. Základem děje je sice zamilovanost ženy, jejichž muž bojuje ve Vietnamu, do muže touto válkou paralyzovaného zraněním, avšak do popředí se dostává také kritika společnosti nejen proti Vietnamské válce jako takové či nezájem o válečné veterány, ale hlavně postavení se proti lživé propagandě. Příběh poukazuje na několik osudů, které v konečném důsledku poukazují na tu nejzásadnější věc. Jakou cenu má tato válka? Jedná se o nejúžasnější civilní protiválečný snímek své doby. Vzniklo jich více, ale dějově žádný tolik nepoukazoval na myšlení jednotlivců, prosazování svých názorů a prožívání daných nejednoduchých situací. Jane Fonda a Jon Voight po herecké stránce vytvořili velmi dobrý a hlavně uvěřitelný dojem.

Pete69

32 633 bodů •26. 11. 2017

7.5

Pěkný film. Nenásilně zpracovaný příběh vetrána z Vietnamu, na kterého se stát vykašlal, jednoho důstojníka a jeho ženy. Milostný trojúhelník + protiválečné poselství. Pro mě žádná bomba, ale film je dobře koukatelný a není v něm nic, co by mi vadilo. 75% to je kvalita.

Sheldon

16 079 bodů •14. 9. 2017

8

Snímek Návrat domů Hala Ashbyho byl přiznanou žalobou Ameriky, příběhem ochrnutého veterána z války ve Vietnamu Luka ztvárněného Jonem Voightem, který se ve své domovině nedočká prakticky žádného zadostiučinění. Jane Fonda hraje jeho mladou poněkud naivní manželku narukovaného pilota Sally, která chce být užitečná a tak pracuje v lazaretu, kde se setká s ochrnutým Lukem. Film je o nesmyslnosti války a žalobou amerického režimu tak ostrou, že ho v Československých kinech promítala i komunistická Ústřední půjčovna filmů, ačkoli v oskarovém klání sošku za nejlepší film získal konkurenční film o válce ve Vietnamu Lovec jelenů, který se naopak v Československu na příkaz z Moskvy promítat nesměl, kvůli zobrazení ruských imigrantů v USA. Paradoxní je, že Jane Fonda Oskara dostala a pak nařkla tvůrce vítězného filmu z rasistické a Pentagonu stranící verzi o špinavé válce ve Vietnamu.

lamps

15 320 bodů •25. 4. 2016

8

Jedna věc je, že v sedmdesátých letech točil Hal Ashby skvělé filmy jako na běžícím pásu, ale stejně se nestačím divit, jak krásně se mi tohle komorní drama s jasným poselstvím a pro Hala víceméně typickými hrdiny sledovalo. Můžou za to určitě ty krásné filmové šedesátky, nabité bezkonkurenční muzikou (v Ashbyho podání navíc ve zcela necenzurované podobě), skutečnými emocemi a ztracenými iluzemi o lásce a osobní svobodě. Můžou za to jistě i perfektní herci, kterým přeci jen kraluje trochu schizofrenní veterán Jon Voight ukazující tu citlivější, civilní stránku jeho bohatého herectví. A může za to samozřejmě Ashby, který uměl za kamerou mluvit v dané oblasti pohnutých lidských osudů tak obratně a hlavně přesvědčivě jako snad nikdo jiný. Slabinu vidím jen v tom, že se ve filmu nestane absolutně nic, co by nebylo od počátku očekávané nebo dokonce nevyhnutelné..

liborek_

7 283 bodů •25. 8. 2013

10

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went".