Články o Klub rváčů

Asi každý už ví, že základním pravidlem Klubu rváčů je o něm nikdy nemluvit. Jenže kdy jindy se sluší toto pravidlo porušit než v den, kdy jeden z největších kultů 90. let slaví přesně čtvrt století od své kinopremiéry, že? V kině pecka od Davida Finchera selhala a zprvu se setkávala s kritickým i diváckým nepochopením. Nakonec se ovšem z Klubu rváčů (Fight Club) stal fenomén, k němuž se lidé opakovaně vrací i díky řadě interpretací, v nichž je pro někoho lehké se ztratit. Díky nekompromisnímu diváckému prožitku vás ale může také lehce pohltit.

Ve své době šlo o film s nejvíce trikovými záběry vůbec, technologicky ještě složitější než Avatar a tak ambiciózní, že ve střehu vedle kritiků byly také kapacity z NASA a vesmírní geeci všeho druhu. A co víc, režiséři James Cameron a David Fincher nevěřili, že by jejich mexický kolega Alfonso Cuarón mohl za daných podmínek a s rozpočtem menším než 400 milionů dolarů uspět. Gravitace (Gravity) však ve většině zkoušek obstála. V záležitostech fyziky by odborníci sepsali štosy chyb, ale z filmařského pohledu vznikl unikátní, naprosto pohlcující film ve vesmíru, který vydělal přes 700 milionů dolarů a za každou stovku přidal jednoho Oscara.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.

Na seznamu filmů, které nepotřebují remaky, bychom nejspíš Americké psycho (American Psycho) ani nenašli, protože by nikoho nenapadlo, že je nutné ho tam vůbec umisťovat a upozorňovat na něco tak samozřejmého. Přesto se šušká o tom, že studio Lionsgate chystá remake snímku, jehož prospekt na pokračování už producenti jednou sami zhatili svou nenažraností, když uspěchaně uvedli falešný druhý díl. Nyní již ikonická antikapitalistická satira se sadistickým byznys casual vrahem s tváří Christiana Bala ale nejspíš nebude mít pokoj.

Klub rváčů (Fight Club) i čtvrtstoletí od premiéry patří mezi oblíbená a popkulturně zásadní díla. Často bývá zařazen mezi nejlepší nebo nejrozporuplnější filmy své doby a jen málokterý žebříček filmů z přelomu tisíciletí jej může s čistým svědomím ignorovat. Premiéra filmu na benátském festivalu v září roku 1999 však rozhodně nenasvědčovala tomu, že se snímek zapíše do dějin kinematografie zlatým písmem.

David Fincher si v devadesátkách udělal jméno především kultovními generačními thrillery Sedm (Seven) a Klub rváčů (Fight Club). Na jejich úkor neprávem zapadla tajuplná Hra (The Game), v níž Michael Douglas jako znuděný milionář dostává od mladšího bratra (Sean Penn) narozeninový dárek, na jaký nikdy nezapomene. Rafinovaně vystavěný snímek se dočká televizního remaku od Kevina Williamsona, jednoho z otců série Vřískot (Scream) a tvůrce seriálu Stoupenci zla (The Following)

Korejský seriál Hra na oliheň (Squid Game) se stal celosvětovým fenoménem, a to tak obrovským, že v takovou popularitu a boření rekordů možná nedoufal ani sám Netflix. Streamovací platforma ovšem hodlá tuto značku evidentně ždímat naprosto všemi způsoby. Nejen, že se letos logicky dočkáme druhé řady, ale loni jsme dostali také reality show Hra na oliheň: Výzva (Squid Game: The Challenge) a kroky producentů aktuálně vedou k tomu vůbec nejzbytečnějšímu kroku – americkému remaku.

Mladí muži za pultem, Podvodníci z New Jersey, my jim však říkejme jednoduše Clerks, slaví 30 let. Kultovní dílo si v době premiéry zamilovala především generace mladých mužů, jejichž těžko popsatelnou frustraci snímek skvěle zachytil. Od té doby se jak Clerks, tak režisér Kevin Smith dočkali určité revize. Celkem populárním námětem filmových esejí je vysvětlovat, proč byl Smith ďáblem v rouše beránčím a proč by byla chyba jeho pohledu na svět propadnout. Staří příznivci a noví odpůrci se pak mohou pěkně hádat. My si rozeberme, proč to není tak přímočaré.

Brad Pitt má na svém kontě úctyhodný počet vynikajících filmů. Kdysi byl označován za nového Roberta Redforda a postupem let dokázal, že ne náhodou. Přitom se jeho počátky nesly v nenápadném duchu, kdy mu zajímavá tvář sice uměla zajistit větší role, ale na opravdu hvězdný status si musel nějakou dobu počkat.

Brad Pitt nedávno oslavil šedesáté narozeniny, doma má Oscara či Zlatý glóbus a řada slavných filmařů by se přetrhla, aby pod jejich vedením pronesl alespoň pár vět. Roku 1987 se ovšem věci měly jinak a aspirujícího herce skoro vyhodili z natáčení krimithrilleru Země nikoho, když coby komparzista ztvárňující číšníka k údivu všech pronesl jedinou improvizovanou větu. Pitt totiž usiloval o členství v herecké asociaci SAG-AFTRA sdružující filmové, televizní a rozhlasové umělce a umělkyně, k čemuž potřeboval zkušenosti s mluvenými rolemi. Komparzisté ovšem na dialogy nemají nárok, jinak by rázem získali jiný status a také vyšší honorář.