Dosavadní trilogie Bastardi patří k tomu nejhoršímu, co v české kinematografii vzniklo. To platí z pohledu řemesla, umění i společenské role. Patologické neumětelství Tomáše Magnuska mělo ale nyní možnost deset let zrát a dobrat se čtvrtým dílem s podtitulem Reparát úplně nové dimenze. O tom, nakolik se to nepovedlo, se nyní můžete přesvědčit na Netflixu.
Články 11
Máme za sebou jeden z nejslabších víkendů návštěvnosti tuzemských kin za poslední roky (když pomineme covidové měsíce). Druhý Shazam! od DC nedokázal ani vyrovnat premiérové statistiky komiksové jedničky, a tak se na vrchol dostala novinka Tomáše Magnuska, čtvrtí Bastardi. Dokumentární film Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové reflektující covidové lockdowny Velké nic skončil o premiérovém víkendu až šestnáctý.
Není každý den posvícení... Představujeme nejhorší současné české filmy podle uživatelů Kinoboxu. Vstup jen na vlastní nebezpečí.
Autor kontroverzní filmové série si do dalšího dílu sehnal světoznámou hereckou hvězdu.
Bilancujeme a vzpomínáme na filmový rok 2013. Oslovili jsme české herce, tvůrce, kritika i majitele sítě multikin, aby se zamysleli a odpověděli na níže uvedené otázky. Co je zaujalo? Co je naštvalo? Na co se letos těší? A mají nějaké předsevzetí?
Můžete si o něm myslet, co chcete, ale jedno se upřít filmovému samoukovi Tomáši Magnuskovi upřít nedá - umí natáčet divácky vděčné filmy a co víc, dokáže přemluvit k účasti řadu hvězd. Tentokrát získal bývalé snowboarďáky.
Na jedné straně pohoršení rodičů, na druhé spokojenost teenagerů. Míra zobrazeného násilí a sexuálně zabarvených scén rozdělila první diváky zkušebních projekcí závěrečného dílu trilogie Bastardi. Zatímco rodiče se domnívají, že film ve svém pohledu na fungování zvláštních škol a problematické mládeže přehání ve snaze o senzaci a neměl by být mládeži přístupný, děti jednohlasně říkají, že film věrně zobrazuje realitu.
Se světem filmu se Marek Brodský, někdejší populární herec, výtvarník a syn Vlastimila Brodského, rozloučil na konci 80. let, kdy se mu začala zajídat popularita a věčné čekání na příležitost. Přednost dal výtvarnému umění a hudbě, které pro něj představovaly větší uměleckou svobodu.
Když jsou bastardi školou povinné děti, můžeme se utěšovat, že z toho možná vyrostou. Když jsou ale bastardi jejich rodiče, je to na pováženou. Jen málokdy dává druhé pokračování takový smysl, jako v tomto případě. Zatímco u mnoha jiných filmů je dvojka, případně trojka jen křečovitou snahou producentů vyvařit z tématu co nejvíc, zde se návaznost projevuje nejenom v dějové lince, ale i v zobecnění některých témat nastolených v jedničce.
Dnes je to právě rok, kdy do kin vstoupili první Bastardi a svým „neumětelstvím“ a „amatérismem“ pohoršili českou filmovou kritiku, která se filmu z valné části vysmála, popřípadě se jím odmítla jakkoli zabývat. Jenže kdo se směje naposled, nemá dlouhé vedení, ale 79 181 diváků na kontě a 35. místo na žebříčku premiér roku 2010. Čeká stejný osud i druhý díl?