lamps
15 320 bodů •
9.5
Na Gravitaci je toho hrozně moc k obdivování - na první pohled samozřejmě hlavně z hlediska stylu - ale nejlepší na ní je, že v součtu žádná složka nevystupuje nebo nezakrývá jinou a vše je v tak báječné rovnováze, jak jsme u špičkového hollywoodského filmu zvyklí. Délka záběrů a hluboká prostorová inscenace, tedy dva stěžejní postupy úvodního třináctiminutového záběru, se postupně mění ku potřebám vyprávění a vždy plně podporují jak plynulý vývoj příběhu, sestaveného právě kolem nutných přesunů a zastávek v neomezeně hlubokém prostoru, tak i maximální vtažení diváka, jehož pozornost je nenápadně vedena od záměrné fascinace prostorem (nejen díky kameře, ale zpočátku i skrze upřímně poetického řečníka Clooneyho, který dodává jinak neorganizovanému pohybu řád a směr) k pocitům protagonistky a k obavám o její život. Na 90 minutách není prostor pro jediné škobrtnutí a vše perfektně navazuje, nemluvě o bezchybném využití dalších stylistických prostředků jako zvuk, hudba a samozřejmě mizanscéna, která v Cuarónově podání vypráví z velké části sama. Nevidím jediný důvod, proč nenazývat mistrovským dílem takhle drahý ateliérový velkofilm, který do puntíku účelně, organizovaně a s ozvláštňující inscenací manipuluje s divákem, jenž ostatně někde uvnitř po ničem jiném ani netouží. Závěrečných deset minut = husina jak prase. Moc se těším na obnovené uvedení v kinech.
