Někteří lidé sbírají známky, pásky z doutníků nebo čajové šálky. Jonathan schraňuje rodinné vzpomínky: Fotky, pohlednice, falešné zuby, hrst hlíny – všechno pěkně zatavené v mikrotenových sáčcích a připevněné na zeď. Teď se vydává na Ukrajinu, aby nalezl ženu, která v roce 1942 zachránila jeho dědečka před nacisty.
V první řade je třeba říci, že se nejedná o žádný hollywoodský blockbuster, Elijah Wood zde totiž hraje nesmělého žida s podivným koníčkem. Jednoho dne mu umře babička a díky tomu se k němu do sbírky dostane pár nových zajímavých věcí a hlavně fotografie, která umožní rozjetí příběhu starého desítky let. Tento film se v lecčems vymyká současné filmové produkci (taky je z roku 2005, ale to zde nehraje roli), protože jaksi ironizuje standartní filmařské konvence. Hudba zde skvěle podbarvuje tradiční road-movie film, herci jsou zde hlavně k účelu posunutí děje dopředu. Hlavní roli zde tedy hraje příběh, a to už se v moc filmech dnes nevidí.
Slunečnicové pole vyrostlo a vykvetlo ve Staňkovicích na Žatecku.
Film není adaptací knihy, kterou napsal J. S. Foer, ale pouze článku, který o této knize, se stručným obsahem vyšel v novinách. Knihu i článěk napsal Foer v Praze.
Film se téměř celý natáčel v Praze a okolí (Beroun, povodí Berounky-Týřovice, Kladno).