První tři záběry a fakt jsem měl tendence ke spánku. Vvššeecchhnnoo hhrroozznněě zzddlloouuhhaavvýý, ale aspoň nám to naznačuje, jak dlouho to připadalo dvěma ztracencům. Mimochodem strašně jednoduchej příběh, ale kterej mě ale pak začal zajímat. Třeba jak ten jeden dobyl Théby, jak ten blb vylezl a sleze z té skály a hlavně - umřou nebo ne? Na Guse van Santa dost neobvyklej film. Je to hodně zaměřenýna pozorování a zobrazení krajiny - velkejch suchejch plání, kopců, hor a pouští a maličkost bezmocného člověka. Metaforu cesty člověka životem jsem v tom nenašel. Rozsudek: je to originální, ale ne moc poutavé (kvůli zdlouhavosti) - málo otrlé povahy to nevydržej.
Je fascinující, že ten film vzniknul, protože van Sant poprvé v životě zkusil hrát počítačové hry a fascinovala ho kamera v nich. Občas jeho intuitivní talent oceňuju (i když jsem přesvědčený, že je to dost hloupý člověk), tady jde ale primárně o tápání s několika krásnými záběry a uhrančivými okamžiky, ale hlavně banální a povrchní uměníčko. Z trilogie o smrti mě naprosto dostal prostřední Slon, u ostatního se spíš nudím. Prostě si myslím, že za padesát let od Godota se šlo dostat aspoň o krůček dál než na tuhle upachtěnou tisící metaforu života coby absurdní cesty. Možná kdybych měl jinou náladu... Možná kdybych to viděl v kině... Kdo ví. 55 %