Články o Vetřelci

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Šestaosmdesátiletý režisér Ridley Scott nepatří k těm přehnaně skromným umělcům, kteří nikdy přímo nevyzdvihnou vlastní dílo. Když se jej optali na čtveřici nejlepších filmů historie, zařadil mezi ně i svého Blade Runnera z roku 1982. A vysoké mínění má také o prvním Vetřelci (Alien), z něhož spolu s designérem H. R. Gigerem vykouzlil přelomovou kapitolu filmové science fiction. Hůře se to má s pozdějším prequelem Prometheus z roku 2012, s nímž se Scott vrátil v čase a prozkoumával počátky dokonalých vesmírných zabijáků. Finanční hit publikum rozdělil a sám režisér po letech přiznává, že on i jeho tým „byli dost mimo.“

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

To jsou věci. Režisér letního hitu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) Fede Alvarez ještě nedávno tvrdil, že se nehodlá zaprodat okamžitému sequelu a minimálně dva roky chce počkat na to, jak jeho příspěvek do vetřelčí ságy, dějově vklíněný mezi jedničku a dvojku, s publikem zarezonuje. Studio 20th Century Studios ale po 350milionových tržbách tolik trpělivosti nenajde a producent Steve Asbell v rozhovoru pro The Hollywood Reporter čerstvě vyzradil, že přípravy na přímé pokračování pod dohledem Alvareze a za účasti hereckých tahounů Cailee Spaeny a Davida Jonssona jsou na spadnutí.

Nejnovější celovečerní příspěvek filmové ságy Vetřelec s podtitulem Romulus (Alien: Romulus) má za sebou úspěšnou pouť světovými kiny, z níž si odnáší 350 milionů dolarů. Jako nejvýdělečnější hororový snímek roku tedy míří na domácí nosiče, kam počátkem prosince doputuje nejen v dnešních obvyklejších formátech jako Blu-ray a DVD. Příběh dezertérské mladé skupiny z těžařské planety Vetřelců (1986), která při krádeži hibernačních kapslí na osamělém vesmírném plavidle narazí na pozůstatky lidských experimentů na xenomorphovi z původního Vetřelce (1979), si v obývácích budou moci velcí nadšenci minimálně v zahraničí pustit také na staré dobré VHS.

Když tehdy třicetiletá Sigourney Weaver před pětačtyřiceti lety zametla se zabijákem z kosmu v prvním Vetřelci, před očima vyděšeného i oslněného publika se rodil nový typ filmové akční hrdinky. Eroticky podbarvený souboj s xenomorfem učinil z prominentní newyorské rodačky esenciální protagonistku hororové science fiction i sexuální symbol – zdánlivě obyčejnou ženu, jejíž intelektuální i instinktivní dominance v maskulinním a korporátním nepřátelském prostředí označila milník ve vývoji feminity na stříbrných plátnech. A to platí dodnes, přestože v intenzivně dojeném žánru dosud nepřekonanou Ellen Ripley herečka dávno vybalancovala rozmanitými rolemi v dalších sci-fi franšízách či nenápadnějších, svěže komediálních i tematicky hodnotnějších dílech.

Až natočíte tři ze čtyř nejúspěšnějších filmů všech dob, můžete mu radit. Režisér James Cameron se začal drápat do pozice kasovního velikána kinematografie před čtyřiceti lety s prvním Terminátorem. Dnes sice věnuje spoustu času Avatarovi, ale franšíza o souboji lidstva s umělou inteligencí Skynet jej pořád kreativně zaměstnává. Krátce po premiéře netflixovského anime Terminator Zero a nedlouho po slibování nového filmového projektu Železný Jim pro Empire vysvětluje, že tradiční ikonografie se musí obměnit, pokud svět definovaný hrdinkou Sarah Connor (Linda Hamilton) a zabijáckým i ochranářským strojem v podání Arnolda Schwarzeneggera hodlá obstát ve zkoušce nových diváckých generací.

V kinech ještě doznívá křik nové várky mladých obětí, z nichž se na zdánlivě opuštěné vesmírné stanici Romulus ve stejnojmenném vetřelčím filmu stávají živoucí zámotky pro nejdokonalejší zabijácký organismus vesmíru. Prestižní showrunner Noah Hawley (Fargo) už ale dokončuje práce na prvním seriálu z hlavní dějové linky Vetřelce s názvem Vetřelec: Země (Alien: Earth), který nás zavede na Zemi přibližně tři dekády před událostmi původního filmu z roku 1979. V nových rozhovorech přiblížil vlastní poetiku seriálových adaptací úspěšných snímků či pozměněný design xenomorfů a prozradil, že na ploše několika sezón určitě nevěnuje prostor pouze tradičnímu boji o přežití.

Nepočítáme-li z hlavní vetřelčí franšízy vykrojený dvoudílný výplach Vetřelec vs. Predátor, nestvůrní xenomorfové představení v klasice Vetřelec (Alien) dosud nevkročili na zemský povrch. Filmaři včetně Ridleyho Scotta a Jamese Camerona přitom jejich mytologii bujaře utvářeli už v sedmi celovečerních filmech, k nimž v první půlce příštího roku přibude také očekávaný seriál od FX Networks Alien: Earth. Jak název napovídá, naše mateřská planeta tentokrát běsnění dokonalých vesmírných zabijáků neunikne. První krátký teaser toho moc neukáže, doprovodná synopse a informace o časovém zasazení pak vlastně naznačují a matou ještě výrazněji.

Být ženou v branži, kde se chlapi s žílami na bicepsech ohání velkými kvéry a cedí drsné hlášky směrem k protivníkům, jež se chystají oddělat, není jednoduché. Maskulinní osmdesátá léta, kdy kinematografie jako čelní hvězdy uznala Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho, přesto otevřela prostor také hrdinkám, které nemohou čekat na pomocnou ruku. Silné ženy v akčních filmech, ať už těch dobrodružných, hororových či komediálně laděných, v některých případech ještě nesetřásly sexuální objektivizaci, ale mužům to dokázaly nandat a obstarat i lidštější, empatický přístup.