Recenze filmu Veronika

63%

Komentáře a recenze 2

Dle počtu bodů
martin-mickey-stusak
martin-mickey-stusak
36 600 bodů
8.5
Režisér Otakar Vávra se významné spisovatelce Boženě Němcové věnoval už snímkem „Horoucí srdce´ (1962), kde ji zdatně zahrála Jiřina Švorcová. Po deseti letech se k ní vrátil, i když ne úplně přímo. Učinil tak prostřednictvím naivní slečny Veroniky, která byla předobrazem skutečné postavy, nějaké Viktorie Paulové, svého času se skutečně pohybující v blízkosti Boženy Němcové. Tu si v tomto snímku tentokrát zahrála Jana Hlaváčová a v porovnání s předchozími představitelkami taktéž věrohodně. Jedná se o tragický plně vlastenecký příběh, který jakoby kopíroval skutečný svět v éře komunistického socialismu, ve kterém snímek vznikl. Máme tu skupinku známých umělců bojujících za svobodu tvorby a proti nim tajnou policii, která lstí donutí, v tomto případě, právě Veroniku ke spolupráci, což znamená k udavačství. O době v životě Boženy Němcové je tedy toho pojednáno skutečně pramálo. Režisér Otakar Vávra však byl mistrem svého řemesla, a tak natočil po umělecké stránce další impozantní dílo. Vávra také sám zpracoval scénář dle stejnojmenné knihy literárního autora Miloše Václava Kratochvíla, který formou deníkových zápisů zpracoval skutečný osud mladé ženy, jejíž otec byl coby účastník revolučních bojů v roce 1848 vězněn, o čemž je ve filmu zmínka hned na začátku. Poetické ladění a umělecký vizuální přednes zmírňuje psychologický teror habsburské policie, ale šokujícímu finále se děj samozřejmě nevyhýbá. Po dramatické stránce příběh zaujme přes svou temnější stránku dané atmosféry. Snímek už pozapomenutý a svým způsobem je to škoda. Hlavní výpovědí je, že donucený člověk k udavačství může být i skutečně blízký člověk, a to, bohužel, v jakékoliv době. Taťjana Medvecká v roli Veroniky podala úctyhodný výkon. Zajímavostí je, že na rozdíl od Jiřiny Švorcové opět angažoval Otakar Vávra Radovana Lukavského do role Josefa Němce.
Fingon
16 896 bodů
8
70% Nač to zastírat, drtivá většina Vávrových filmů je pro mně synonymem nekoukatelné nudy a mám tak problém přistupovat k jeho snímkům, které jsem dosud neviděl, nezaujatě. První záběry Veroniky ve mně vzbudily dojem, že to bude zase to samé, že tu zase bude jediným výrazovým prostředkem transfokátor a tak dále. Pak Medvecká poprvé uslyšela o Boženě a začala svůj obličej tvarovat do nových a nových podob. Tak mimicky zahranou postavu (místy hodně přehnaně) jsem snad ještě neviděl. A co teprve, když se poprvé setkaly tváří v tvář a panna Veronika k Božce zahořela lesbickou láskou... Pomiňme oblíbené defilé historických postav (tentokrát zastoupených hlavně J. V. Fričem, ty další jsem neznal), upozorněme na zajímavě obsazené role dětí paní Barunky, rozené Panklové (Dana Morávková a "Jiříček" Strach) a ukončeme naše rozplývání nad přerodem Veroniky - Medvedské se její osamělé horečnaté povalování na posteli podařilo svým obličejem sehrát tak, že v tu chvíli vypadala jako někdo úplně jiný. Respekt k ní a zasloužených 70% procent, i když ke konci se humorné momenty spíše vytratily (idylka s bánícím Fričem (Preiss) a Hlaváčovou vískající Bartošku přišla už na konci druhé třetiny).