Články o Nejlepší léta našeho života

Před čtyřiceti lety vyšel ve Velké Británii jeden z nejsilnějších protiválečných filmů všech dob, přehlížená Vražedná pole (The Killing Fields), v nichž režisér Roland Joffé mapoval kambodžskou genocidu páchanou maoistickým hnutím Rudých Khmerů ve druhé polovině sedmdesátých let. Film o národním utrpení i zárodku silného přátelství pozvedl také debutující kambodžský (ne)herec Haing S. Ngor, jenž strávil v zajetí Pol Potových stoupenců čtyři roky a za emotivní, fyzicky vyčerpávající oživení zobecněných i velmi osobních hrůz té doby zaslouženě přebral Oscara. Jeho osud, tak spjatý s trpícím lidem své země, nicméně šťastného rozřešení nedošel.

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Casablanca, Sunset Boulevard či Amadeus. Výpis slavných a vlivných hollywoodských titulů, které natočili režiséři a režisérky z neanglicky hovořících zemí, by byl vyčerpávající. Za více než 120 let existence kinematografie si do Hollywoodu přijela plnit své sny spousta evropských nebo asijských umělců, a jelikož si dnes připomínáme čtvrté výročí úmrtí Miloše Formana, nastává vhodná doba se za těmito režisérskými osobnostmi krátce ohlédnout. Málokdo si ostatně uvědomuje, jak výraznou stopu zahraniční tvůrci v USA zanechávají a kdo všechno se mezi ně řadí.

V letošním roce hned tři slavní režiséři natočili remake jiného filmu. Guy Ritchie přišel s drsným krimi thrillerem Rozhněvaný muž, jenž je předělávkou zapadlého francouzského snímku Krvavý prachy. Denis Villeneuve konečně uvedl svou verzi kultovního sci-fi románu Duna a v prosinci měla premiéru druhá filmová verze legendárního muzikálu West Side Story, jejímž autorem je Steven Spielberg. Filmové předělávky jsou obvykle vnímány spíše negativně, když se ale nové verze již dříve zpracovaného příběhu chopí osobitý tvůrce, výsledek může být velice zajímavý. Tak jako v následujících případech.

Obdivovaný režijní mág má skutečně rozmanitý filmový vkus.

Ať žijí obnovené premiéry! Jinak bychom se ke starším klenotům kinematografie nemuseli dostat. A Ben Hur patří mezi špičku, nejen co do počtu zlatých plešatců. Parádnímu „sandálovému“ velkofilmu podle věhlasného románu sluší kinosál, kde se promítá v remasterované (jubilejní) Blu-ray verzi.