Články

Neotřelá tragikomedie Petra Marka Nic proti ničemu se po uvedení na Filmovém festivalu v Karlových Varech chystá koncem roku zaútočit na česká kina...

O rozhovor jsem ho žádal několikrát. "Za člověka by měla mluvit jeho práce, ne on sám," zdráhal se a v jeho hlase nebyl ani náznak pýchy jiných, kteří chtějí být jen dlouho přemlouváni. Jeho slovo bylo jasná, přesná, nezpochybnitelná. V životě i v jeho scénářích. Tak tedy: Fany, Učitel tance, Všichni moji blízcí, Babí léto, Sanitka, Dobrá voda, Pasiáns, Lístek do památníku, Ikarův pád, Tažní ptáci, Hřbitov pro cizince, Zámek v Čechách...

Šestadvacetiletá režisérka Ivanna Benešová chce svým snímkem Zneužívaný zapůsobit preventivně proti násilí na dětech. On-line deník TÝDEN.CZ se jí zeptal, proč to dělá tak bulvárně a proč se nedávno nechala nafotografovat v pražských ulicích pro časopis Playboy téměř nahá. Premiérový večer bude v pondělí 26. září s Evou Decastelo moderovat Gábina Partyšová a jednou z patronek filmu je Lucie Borhyová.

Je zblázněný do filmových triků a Star Treku, scénáře psal už od mládí a cestu k úspěchu si přímo vydláždil televizní tvorbou. Je scenárista, režisér, živí se taky jako producent a pořád má co vymýšlet.

Natáčení nového filmu Signál mladého režiséra Tomáše Řehořka a scénáristy Marka Epsteina se pomalu chýlí ke konci. Dvaadvacátý natáčecí den komedie s hvězdným obsazením v čele s Kryštofem Hádkem a Vojtou Dykem coby dvěma podvodníčky strávil štáb v Broumově Lhotě na Vysočině, kde se točila jedna z klíčových scén – závod na motorkách.

HBO zesiluje boj o českého diváka, sází na Terapii. Petačtyřicetidílné drama je vystavěno kolem psychologa, bravurního Karla Rodena, a pětice jeho klientů. Z projektu je jasná snaha vzdálit se co nejvíce televizní estetice běžné seriálové produkce typu Ordinace v růžové zahradě.

Půlnoc v Paříži je půvabně natočenou romantickou komedií, která však už kvalit klasických ironických a kousavých "allenovek" nedosahuje. Ostré hrany jako by z tvorby melancholického newyorského sedmdesátníka zmizely, podobně jako většina jeho frustrací.

Nejlepší zabijáci na opačných stranách barikády. Naštvaný šejk se třemi mrtvolami, které mu kdysi říkali tati. A Dominic Purcell s obřím knírkem a přízvukem. Elitní zabijáci vyráží do akce, přidáte se?

Po snímcích Svědomí Denisy Klánové o střetu morálky s bezohlednou kriminalitou nezletilých a Zrozen bez porodu o ženě, jíž se do života „naboural“ cizí člověk, přichází Česká televize s dalším filmem, který vznikl na motivy stejnojmenného detektivního románu publicisty Josefa Klímy. Nese název Jseš mrtvej, tak nebreč, vypráví příběh muže nespravedlivě odsouzeného na doživotí a natočila jej režisérka Jitka Němcová. Na obrazovkách ČT1 se objeví 2. a 9. října v hlavním vysílacím čase.

Praha /ROZHOVOR/ - Alois Nebel. Originální adaptace stejnojmenného komiksového románu Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 už objela dva významné zahraniční festivaly, Benátky a Toronto, a představila se domácím divákům v Jeseníku. V úterý má druhou premiéru v pražském Cinestaru a Světozoru. Pro režiséra Tomáše Luňáka (1974), který má na kontě mj. videoklipy pro kapelu Priessnitz, Věru Bílou nebo Ivu Frühlingovou, to byl celovečerní debut. Co nám o něm všechno prozradil?

Bylo jí devět, když z ní kolumbijský mafián strejda Luis udělal sirotka. Nechce, aby ji učili číst, psát a počítat – chce se naučit zabíjet, aby se mohla pomstít. Zavraždili jí rodiče a teď dostanou přes držku, protože se z bílé orchideje zrodil temný zabiják.

Robert Bresson (25. září 1901 - 18. prosince 1999), původní profesí malíř, se jako filmový režisér prosadil ve čtyřicátých letech minulého století. Jeho nekompromisní a náročná díla nikdy neměla valný komerční ohlas, ale už dobová kritika si všimla, že autorovy opusy vykazují neobyčejnou vnitřní konzistenci. Snímky, v nichž jako by všechny podstatné skutečnosti byly záměrně opomenuty, divákovi předkládají neústupně individualistickou vizi světa.

Mám rád krátký film Jeana-Pierra Jeuneta Things I Like and Things I don’t Like. Nemám rád Amélii z Montmartru. Líbí se mi snímky Wese Andersona. Nesnáším, když se někdo snaží předstírat, že točí podobné. Mám rád seriál Garth Marenghi’s Darkplace Richarda Ayoada. Nesnáším jeho dlouhometrážní debut Jmenuji se Oliver Tate.

Knižní román Charlotte Brontëové Jana Eyrová se již dočkal mnoha různorodých filmových a televizních zpracování. Od děsivého Frankensteina/Rochestera v podání Orsona Wellese (1944), z jehož nabídky k sňatku tuhla krev v žilách, přes prapodivně otcovsko-učitelského Jana Kačera (jednajícího s Martou Vančurovou – Janičkou – jako s lehce retardovanou poslušnou žačkou; 1972), až k nebesky spanilé Charlotte Gainsbourgové (1996), připomínající vizáží spíše andělské modelky Victoria Secret než jakékoliv jiné nadpozemské stvoření.

„Pokaždé mám pocit, že natáčíme stále stejný film, jen vždy o malý kousek lépe,“ řekl před časem Béla Tarr a nutno říci, že tento výrok dokonale sedí především na jeho poslední snímek Turínský kůň. Ten totiž dovádí režisérův jedinečný styl, který tvůrce rozvíjí zejména posledních pětadvacet let, do důsledků – na samou hranu askeze a maximální přesnosti.