Články

Režisér Václav Kadrnka získal na mezinárodním filmovém festivalu v Soluni za snímek Osmdesát dopisů cenu Stříbrného Alexandra a zároveň cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI.

V hlavní roli norského detektivního thrilleru Lovci hlav představuje Aksel Hennie úspěšného, ale komplexem méněcennosti trpícího hledače talentů, který si po večerech přivydělává okrádáním svých bohatých klientů. Poté, co se pokusí okrást záhadného dánského klienta, začne jít do tuhého.

Radši si koupím jablko od souseda i bez nálepky bio. Přijde mi to lepší než platit nějaké nadaci, aby za mě kvůli tomu, že letím letadlem, vysadila stromy, říká Martin Mareček, režisér dokumentu pod sluncem tma o zavádění elektřiny do vesnice v Zambii.

Orlando (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Říká se mu největší nejmenší herec na světě. Nebo nejmenší největší? Warwick Davis patří také mezi nejoblíbenější a nejvtipnější "potterovské" herce. A ve filmech o Harrym Potterovi hraje nemalé role, a to hned dvě.

Praha /RECENZE/ – Kdo ještě nezná osobitého muzikanta Xaviera Baumaxu, má ideální šanci seznámit se s ním díky dokumentu Vladimíra Michálka Em a On. Nápaditý snímek režiséra filmů Je třeba zabít Sekala, Babí léto nebo O rodičích a dětech vznikl v cyklu Bez cenzury zaštítěného stanicí HBO a minulý týden vstoupil do kin.

Londýn – V těchto dnech probíhá v Londýně 15. ročník festivalu českého filmu 2011 Made in Prague, který je letos ve znamení filmových adaptací literárních děl českých autorů. Jako hosty festival uvítal režiséry Juraje Herze, Ondřeje Trojana a Jiřího Suchého. Dagmar Havlová měla dnes uvést film Odcházení a zúčastnit se po projekci diskuse s diváky, ale na poslední chvíli se pořadatelům omluvila. Film ale uvede představitel hlavní role Josef Abrhám.

Populární upíro-vlčí série o jedné osudové lásce vstupuje do svého finále. Čekat od první části Rozbřesku rozmach ve stylu Harryho Pottera by bylo naivní (a zřejmě v to ani nikdo nedoufá). Přesto se tu povedl malý zázrak.

Krásná herečka se po jedenácti letech rozešla s podnikatelem Keithem Brittonem...

Boj mezi smrtelníky i bohy. Ztracený luk jako naděje obou stran. Budoucí Superman proti zkušenému záporákovi. A obrovské množství půjčených věcí. Spíše než válka Bohů je novinka režiséra Tarsema Singha válkou klišé.

Do výšky ho není mnoho (nějakých sto šedesát osm centimetrů), ale problémy má jako velkej chlap. Zadělal si na ně sám! Roger Brown má mindrák všech chlapíků hobitího vzrůstu, na které se dobře rostlá většina dívá svrchu, což v nich vzbuzuje (často neoprávněný) pocit, že své prckovství musí něčím kompenzovat.

Věřili mu a on je obral o všechny úspory, přivedl na buben, zbořil jejich plány, zničil jejich sny a sám dál spokojeně chrní ve svém luxusním střešním apartmá elitního rezidenčního hotelu Tower, kde žádný bejvák neseženete pod pět mega v dolarech. Naletěli mu a teď si buď hodí mašli, nebo mu šlohnou tajné prasátko a vezmou si, co jim patří. Jenomže k tomu potřebují plán, jenž nemá chybu! A také režiséra Bretta Ratnera, který konečně zabere a dá akční krimikomedii, co její jest.

Stalo se, že filmař vešel do jeskyně. Věděl zhruba, proč tam jde, i co ho tam čeká. Vstoupil tedy – a užasl. Užasl a s úžasem se také spokojil. Měl však štěstí a k tomu i jeden dobrý nápad. Štěstí v tom, že ona jeskyně, a zejména její výzdoba, byla velmi stará, a že právě on dostal zvláštní povolení být jediným mužem s kinoaparátem, jenž v ní smí natáčet. Nápadem, jak v omezených podmínkách – v situaci, kdy je třeba používat speciální studená světla, pohybovat se výhradně po speciálních chodníčcích, a kdy je přístup do jeskyně umožněn pouze čtyřčlennému štábu na časově omezenou dobu – vytěžit z krásy nástěnných maleb co nejvíce, pak bylo použití 3D ruční kamery.

Trocha homolkovské filozofie na úvod: rodina je základ státu a co je stát? No stát jsme přece my. Zdá se to být osvědčenou a léty prověřenou pravdou, přesto když člověk sleduje způsob, jakým se současná (pop)kultura vyrovnává s kritickým vyobrazením „kapitalismu po česku“, vznikají jisté pochyby. S určitou mírou přibližnosti lze konstatovat, že současný systém reprezentovaný ve filmech a seriálech vypadá buď jako odpudivé panoptikum oblud a dušínovských „fér“ typů (viz např. knedlíkový Hollywood Kajínek) nebo jako bezpohlavní karikatura kreslená žlučí (viz např. Vorlovo harakiri Ulovit miliardáře).

Do hlavní soutěže festivalu v Benátkách vybraný snímek Černá Venuše vcelku dobře zapadá do té části distribuční nabídky AČFK, která jako by cílila v první řadě na osvětu. Dílo Abdellatifa Kechicheho není – podobně jako třeba Kvílení (2010, režie Rob Epstein a Jeffrey Friedman) – svou formou vyloženě zastaralé, ale až příliš ho ovládá nutkání „něco říct“ nebo přímo poučit. Jistě ne prvoplánově – naopak, dvouapůlhodinový snímek prozrazuje vizi i režijní kontrolu – ale přece jaksi didakticky. „Jo, chovali se hrozně, k té prdelaté Afričance. Ale nakonec se to vyžehlilo; pozdě, ale přece.“

Tržby o víkendu byly hned z několika důvodů poučné. Za prvé je vidno, že lidé baží po stylu Třístovky, i když je podáván ve výrazně slabším balení. Za druhé není Adam Sandler všemocný (a ještě k tomu je hnusná holka). A za třetí spojení jmen Clint Eastwood a Leonardo DiCaprio automaticky neznačí povedený film.