To vědí, v Čechách se všechno rozkecá...

Nevím, jestli za to může chlubivost či hloupost hlavních aktérů nebo bezbřehá fantazie českého člověka, nicméně díky nejspolehlivějšímu telekomunikačnímu vynálezu všech dob zvanému žena, se ty dvě historky šíří spolehlivě a rychlostí blesku.

Inu, to prý bylo tak. Potkali se (nebo snad potkaly?) na nekonečných chodbách České televize dva staří známí. I plkali a plkali, až jeden povídá druhému: "Nezdržuju tě?" "Neblázni, nezdržuješ," rozesmál se dramaturgický zaměstnanec veřejnoprávní televize, "těch pár kousků, co máme za rok vyrobit, zvládám levou zadní." "A co tu teda děláš celý dny?" ptal se první. "Nudím se," odpověděl upřímně druhý. "A to tě baví?" nestačil se divit první, který moc dobře věděl, jak moc se musí otáčet, aby se na volné noze uživil. "Nebaví, protože to, co dramaturgicky vyladíme, si pak režisér stejně přepíše podle svýho, takže jsme tu úplně zbytečný," řekl druhý.

Druhá historka je z ministerstva kultury a je nejen kratší, ale i údernější. Nejmenovaný šéf nejmenového odboru tam prý každou poradu končí toužebnou prosbou: "A prosím vás, dělejte toho co nejmíň, ať toho co nejmíň pose*eme."

Když si představím, že všechny tyhle lidi platím ze svých daní a poplatků...