Sedm filmů, které musíte vidět, pokud se vám líbila katastrofická satira K zemi hleď!

Jednu z nejostřejších a nejlépe hodnocených satir pojednávajících o fatální globální hrozbě natočil v první polovině 60. let legendární britský režisér Stanley Kubrick. V K zemi hleď! scenárista a režisér Adam McKay prezentuje americkou vládu v čele s prezidentkou v podání Meryl Streep jako bandu neschopných a směšných idiotů.

Něco podobného v době studené války, kdy ve vzduchu viselo nebezpečí atomové války, udělal i Kubrick. Ten však v Dr. Divnoláskovi zašel tak daleko, že publiku prostřednictvím nadsázky a proklatě černého humoru „naznačil“, že definitivní zkáza může přijít děsivě snadno a rychle, jelikož prst na spoušti k jadernému arzenálu možná mají naprosto nekompetentní lidé. Legendární Peter Sellers zde ztvárnil dokonce trojroli (včetně nezapomenutelné titulní postavy).

Dle námětu spisovatele Jerzyho Kosińského (Nabarvené ptáče) vypráví uznávaný americký režisér Hal Ashby (Harold a Maude) příběh zahradníka Chanceho (Peter Sellers), který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu DC a svět zná jen z televize. Když se pak náhle ocitne ve skutečném světě, zaplete se náhodou do úzkého kruhu protřelých vládních poradců, kteří touží po moudrosti mudrců.

Ironicky a provokativně laděný snímek rozvíjí ideu, že i prostomyslný člověk může být shodou okolností považován svým okolím za ryzího génia, jenž zná řešení na každý problém. Film získává na mnohoznačnosti v tom, že Kosińský byl velký mystifikátor ohledně vlastního života.

Snímek ve vícero směrech podobný K zemi hleď! natočilv polovině 90. let osobitý Tim Burton. Mars útočí! je výpravnou sci-fi komedií, uchopenou jako pocta naivním sci-fi snímkům převážně z 50. let. Film vypráví o invazi legračně vypadajících, ale nepřátelských Marťanů, kteří chtějí lidstvo kompletně vyhladit. Celý svět se upírá k prezidentovi USA (Jack Nicholson), který je jako jediný schopný vzdorovat.

Mars útočí! podobně jako snímek Adama McKaye pojímá možný konec světa jako černou komedii, zahrnující prvky absurdity a politické satiry. Rovněž disponuje hvězdným hereckým obsazením. Kromě Jacka Nicholsona si v něm zahráli Pierce Brosnan, Annette Benning, Danny DeVito, Glenn Close, Martin Short, Michael J. Fox, Sarah Jessica Parker, Rod Steiger aj.

Politicko-mediální satira Barryho Levinsona pojednává o obrovském skandálu amerického prezidenta. Hrozí, že bude zveřejněn jeho sexuální poměr s nezletilou skautkou. Blížící se mediální bouři dostane za úkol odvrátit specialista na problematiku médií a politickou propagandu (Robert De Niro). Ten se spojí s hollywoodským producentem (Dustin Hoffman) a vymyslí spolu absurdní plán, jak odvést pozornosti: vytvoří velkolepou mystifikaci spočívající v tom, že USA hrozí útok albánských radikálů.

Levinsonův film je chytrým a provokativním rýpnutím do mocenských intrik, honby médií za senzacemi a manipulovatelnosti veřejným míněním. Název filmu se následně dokonce uchytil jako označení pro mediální čachry a odvádění pozornosti od klíčových problémů.

Matt Stone a Trey Parker se prostřednictvím kultovního animovaného seriálu Městečko South Park už čtvrt století nevybíravě vysmívají západní společnosti. Jejich krutých a vulgárních, přitom ale trefných a inteligentních vtipů a narážek není ušetřen prakticky nikdo od běžných občanů, přes celebrity, politiky až po nejrůznější církve a jejich představitele. Duu nonkonformních tvůrců se přitom podařilo přijít s celovečerní verzí už po pouhých dvou letech vysílání seriálu. V ní se na základě absurdní banality rozpoutá válka mezi USA a Kanadou.

Stopáž o délce čtyř standardních epizod využili Stone a Parker náramně – film o zkázonosném válečném konfliktu, do nějž zasáhne i satan se svým milencem Saddámem Husajnem, pojali jako muzikál. V jádru jde ale stále o nihilistickou satiru plnou bláznivých postav, situací a černohumorných gagů.

Jednou z ústředních myšlenek K zemi hleď! je, že lidstvo jako celek nezadržitelně hloupne. Stejné téma využil pro svou bláznivou futuristickou komedii i Mike Judge, autor kultovního kresleného seriálu Beavis a Butthead či komedie Maléry pana Šikuly. Jejími protagonisty jsou dva průměrně chytří lidé (v podání Lukea Wilsona a Mayi Rudolph), kteří se zúčastní tajného vojenského experimentu hibernace. Ten je však shodou okolností přenese daleko do budoucnosti, až do roku 2505. Najednou se musí oba potýkat s poměry v antiutopické společnosti, která za poslední stovky let kvůli ignorantství, vlivem reklam a mravní dekadence zdegenerovala a zhloupla natolik, že se oba stali nejchytřejšími lidmi na světě.

Absurdistán je jednoduchou žánrovou zábavou, která zápletku využívá zejména pro sérii gagů, jež těží z konfrontace obyčejných lidí s populací, jejíž inteligence se pohybuje na hranici demence. Přesto ve výsledku funguje i jako moralistický apel, jenž nás varuje, že by to s lidskou civilizací v budoucnu mohlo dopadnout hodně špatně. A to i bez celosvětové katastrofy v podobě meteoritu či světové války.

Pokud byste místo kousavé satiry či bláznivé komedie měli chuť spíše na opravdu dobrý seriózní katastrofický film o neodvratné apokalypse, již způsobí obří vesmírné těleso, solidní volbou je strhující drama v režii zručného Rica Romana Waugha Greenland: Poslední úkryt, které se kvůli pandemii našim kinům nakonec bohužel úplně vyhnulo. Snímek vypráví o obyčejné tříčlenné americké rodině, která se vydává na nebezpečnou cestu napříč USA za nalezením útočiště před kometou, která se řítí k Zemi.

Greenland není patetický, patriotický a celkově líbivý a podbízivý jako Armageddon, ani sentimentální a uondaný jako Drtivý dopad. Jde o napínavou, sugestivní a uvěřitelnou vizi toho, co (a jak) by se mohlo dít, kdyby v budoucnu nastala takto radikální a bezprecedentní situace. Film není přehnaně akční, spíše se snaží věrně vystihnout atmosféru chaosu, paniky, strachu a zoufalství.