Držitel Oscara a čerstvý osmdesátník Al Pacino má na svém kontě tolik ikonických charakterů, že by tenhle žebříček mohl být věnovát klidně jen jemu. Někteří Pacinovi fandové by možná dali přednost např. živelnému Tonymu Montanovi ze Zjizvené tváře, osobně si ale myslím, že protřelý a stylově se oblékající Portorikánec je díky svým bohatým životním zkušenostem, kvůli nimž je vzorem pro mladé začínající kriminálníky, a obdivuhodnou snahou navždy opustit svět zločinu ještě o chlup větším borcem.
Aneb skutečný kamarád do deště. Pitt na svého prvního Oscara čekal dlouho, ale řekl bych, že se dočkal v tu správnou chvíli. Quentin Tarantino z něj totiž ve svém zatím posledním filmu udělal tak neskutečně sympatického cool týpka, že si nedokážu představit člověka, jenž by si ho během chvilky alespoň trochu neoblíbil. Leonardo DiCaprio mu je plnohodnotným parťákem, ale jeho role je přeci jen trošku složitější a hlavně méně divácky vděčná. Zato Brad si tady spoustu scén krade nekompromisně pro sebe a víc 'macho' (v tom nejlepším smyslu slova) už snad ani být nemůže.
Steve McQueen byl sám o sobě takový frajer, že by sem šlo zařadit téměř jakoukoliv jeho filmovou roli a byla by to trefa do černého (viz Sedm statečných, Velký útěk, Motýlek atd.). Svého ale možná nejstylovějšího tvrďáka si zahrál (nepřekvapivě) pod taktovkou Sama Peckinpaha, nejchlapáčtějšího hollywoodského režiséra. A kromě dokonale pasujícího úsporného herectví mu k tomu stačily už jen dobře padnoucí sako a jedna brokovnice.
Možná se divíte, proč Dutch a ne John Matrix, který si v pohodě nosí na rameni obří kládu, dává si k snídani Zelené barety a sám vyvraždí ostrov plný ozbrojených vojáků. Mám k tomu hlavně dva důvody: Jednak ten, že Komando je na rozdíl od Predátora tak trochu parodie sebe sama, kterou prostě nelze brát ani trochu vážně (z toho filmu sálá gigantická nadsázka snad každou vteřinu). A za druhé - Dutch by nepochybně zvládl totéž, co John, ale ještě k tomu na konci zvítězí nad hrozivým mimozemským lovcem, jemuž svými schopnostmi, výzbrojí a nebezpečností žádný záporák z Komanda nesahá ani po kotníky (Bennetta by vyřídil jednou střelou z laseru). A navíc - žádný moment v Komandu se svým ultimativním frajerstvím nevyrovná dvěma geniálním momentům z tohoto filmu - zapalování doutníku po úvodním přistání vrtulníku a hlavně nezapomenutelné páce s Carlem Weathersem. Beat it!
Fordovi hrdinové jsou obvykle spíš než cool drsňáci zdánlivě obyčejní sympatičtí chlapíci, kteří víc než svaly většinou dominují svou inteligencí a přirozeným šarmem (Indiana Jones, Uprchlík). Han Solo je tak trochu výjimkou. Zpočátku je to vlastně docela nesnesitelný arogantní frajírek, jenž funguje především jako skvělý kontrast k "mirkodušínovskému" Luku Skywalkerovi (Mark Hamill). Postupně ale svou drsnou slupku odhazuje a stává se frajerem v tom nejlepším smyslu slova. A také tím největším, který se kdy proháněl předalekou galaxií.
Další z herců, kteří hráli frajery v podstatě po celou svou filmovou kariéru. Stejně dobře by sem samozřejmě pasoval i Clintův (anti)hrdina z Leoneho dolarové trilogie či třeba Walt Kowalski z Gran Torina. Pro Harryho jsem se rozhodl mimo jiné pro jeho stylovou image - od účesu, přes oblek až po jeho milovanou .44 Magnum, kvér vhodný opravdu jen pro ty největší frajery. "Do you feel lucky, punk?"
Ačkoliv z celého srdce miluji Johna McClanea, nejlepší, nejdrsnější a nejvíc cool postavou Willisovy kariéry je podle mě právě tenhle soukromý detektiv, kterého téměř nic nevyvede z míry, svou čest a charakter si dokázal zachovat i navzdory několika ranám osudu, a každého, kdo by se nad ním pokoušel vyzrát, nejdříve setře ultra drsnou hláškou a až pak svou pěstí či zbraní. Frajerštějšího filmového losera prostě jen tak nenajdete...
Reevesovou životní rolí sice nadále zůstává Neo, špičkový zabiják nedobrovolně se vracející z odpočinku už mu je ale slušně v patách. Před premiérou prvního díl byl John Wick projektem, jemuž asi věřil jen málokdo. A hle, během šesti let má už tři díly a minimálně jeden další nás ještě čeká. Trio nadšeneckých profíků (Chad Stahelski, David Leitch, Derek Kohlstad) přivedlo na svět precizně stylizovanou postavu, která jako kdyby vypadla z komiksu či nějaké videohry. Wick je ukázkový nepřemožitelný hitman, jemuž není cizí žádná zbraň (včetně tužek) a své protivníky likviduje oděn vždy jen v těch nejluxusnějších oblecích.
Ano, je to to trochu laciné, ale takovýhle žebříček si bez Frajera Luka (ale především bez Paula Newmana) nedokážu představit. Postava nepoddajného a tvrdohlavého mukla, který prostě nemá v povaze se vzdávat, ať už jde o absurdní sázky ohledně pojídání vajec či zanechání neustálých pokusů o útěk, Newmanovi sedla naprosto dokonale a v jeho herecké kariéře patří k absolutní špičce.
Vždy jsem měl slabost pro charakterní filmové padouchy, kteří jsou profesionálové každým coulem a bezhlavé zabíjení či zrada jsou pro ně neznámými pojmy. Jednoho přesně takového si s chutí zahrál Robert De Niro v nestárnoucím Nelítostném souboji. Herci známému hlavně rolemi mafiánů postava charismatického bankovního lupiče sedla jako ulitá a dodnes patří k jeho nejlepším a divácky nejoblíbenějším. Přitom jeho úhlavním protihráčem tu není nikdo menší než Al Pacino!
Ani zamlklý Šílený Max, ani sympatický rošťák Martin Riggs, či snad skotský národní hrdina. Nejfrajerštější rolí modrookého playboye je nekompromisní mstící se zloděj Porter (už jen ta "absence" křestního jména mi vždy přišla cool). Některé lidi se zkrátka nevyplatí zrazovat. Obzvlášť ne někoho, kdo nemá co ztratit, vyzná se v podsvětí a kvůli získání svých ukradených peněz (které přitom sám také ukradl) je schopen zajít třeba až k vydírání nejvyššího mafiánského bosse. Porter má daleko ke klasickému kladnému hrdinovi a vlastně je to tak trochu (hodně) cvok, má ale svoje zásady a jakýsi bizarní smysl pro čest a spravedlnost, které z něj v kombinaci s Gibsonovým mocným charismatem dělají někoho, komu prostě musíte fandit, i když byste vlastně asi neměli...
A ještě jednou Brad Pitt. Tahle hollywoodská superstar ma nyní filmografii už tak bohatou a pestrou, že není moc divu (navíc vzhledem k jeho vizáži), že si těch frajerů už taky zahrál vícero. Ale zatímco v Tenkrát v Hollywoodu ztvárnil už poměrně vyzrálého kliďase, jehož jen tak něco nerozhodí, ve Fincherově mistrovském díle je pro jeho postavu příznačná nespoutaná divokost, punkový look (ty růžové brýle!) a touha rozpoutat ve světě absolutní anarchii. A minimálně z pozice diváka je strašně snadné nechat se jím a jeho svéráznými postoji zlákat na "temnou" stranu síly.
V podstatě každém společném filmu Johna Woo a Chow Yun-Fata druhý jmenovaný ztvárnil totálního machra, který to se střelnými zbraněmi umí tak, že se s nimi snad už narodil. Do diskutabilně největšího extrému svou "roli" nepřekonatelného likvidátora (s obligátní sirkou v koutku úst) dotáhl v infernálním Hard Boiled, které pro oba zmíněné představovalo velkolepou rozlučku s Hongkongem před cestou do Hollywoodu.
Dokážete vrátit všechna zvířata do jejich filmových domovů?