San Francisco očima filmové kritičky

V San Franciscu je nádherně i v prosinci, kdy noční teploty klesají k nule (a i obvykle tady prý převládá vlhké, mlžné a veskrze frišné počasí). Rostlinstvo i architektura se od "našeho" suchého Los Angeles významně lidí. V pevninském, univerzitním Berkeley, kde jsme si našli (levnější) ubytování, to vypadá jako v nějakém anglickém městečku (až na ty palmy a jiné teplomilné rostliny a na v prosinci "nesmyslně" kvetoucí azalky či rozmarýny).

Sanfranciská architektura je dobře známá, protože se bezvadně uplatňuje ve filmu (ale brzo jsem vzdala velikášský nápad vyfotit všechny ty krásné domy, pečlivě udržované ve viktoriánsko-edwardiánském stylu). Město je nikoli náhodou sídlem Film Noir Fundation a přidruženého, proslulého noirového festivalu, který tak skvěle reprezentoval jeho zakladatel a prezident, Eddie Muller, na letošním Noir Film festivalu na Křivoklátě. A asi žádné americké velkoměsto neskýtá lepší terén pro automobilové honičky než kopcovité San Francisko, kde tak báječně "plavou" a poskakují dlouhé káry z 60. let. Pro mne ovšem zůstává nejikoničtějším sanfranciským filmem Vertigo (1958), ve kterém londýnský rodák Alfred Hitchcock zcela záměrně vzdal hold místní jedinečné atmosféře. A nejlepší je, že si řadu lokací z jeho filmu můžete snadno najít, a to skoro instinktivně.

Až doma jsem si to přečetla, ale došlo mi hned na místě, že Scottie Ferguson (James Stewart) musel v roce 1958 bydlet někde na strmé Lombard Street (jak se ukázalo, v čísle 900) - s výhledem na proslulou Coit Tower. I když je ta věž pojmenovaná po Lillie Hitchcock Coitové a nemá nic společného se samotným "mistrem napětí" ani s pohlavním aktem, funguje ve filmu pěkně coby falický symbol na každodenním horizontu neukojeného penzionovaného detektiva. (Pro přátele geomanty - podobně jako losangeleský památník u Griffithovy observatoře jde v případě Coit Tower o zjevně silný energetický bod, navíc zviditelněný v prakticky stejné historické době).

Do bývalé věznice Alcatraz jsem se nevypravila, abych srovnala realitu s tím, jak se z tohoto vězeňského ostrova s nádherným výhledem prchalo ve filmech. Zato jsem ale pod slavným (a nádherným) Filbertovým schodištěm vedoucím z Coit Tower dolů k oceánu náhodou narazila na sídlo Lucasovy společnosti THX. Tím se mi otevřelo San Francisco současného filmu - tedy město filmařů, kteří mají v Hollywoodu dodnes důležité slovo. To podstatné z Nového Hollywoodu vlastně začalo ve studiu American Zoetrope, které v prosinci 1969 otevřeli Francis Ford Coppola a George Lucas, původně na sanfranciské třídě Folsom Street. Ikonickým sídlem Coppolovy (chronicky krachující a znovu se rodící) společnosti Zoetrope je ovšem (dodnes) zeleně pableskující budova Columbus Tower čili Sentinel Buiding (kterou jsem viděla, ale nevyfotila). Pokud jde o George Lucase, který momentálně coby producent boduje s novým dílem Star Wars, fanoušci se nedostanou do sídel jeho filmové moci detašovaných mimo San Francisco - ILM a Lucasfilm. Žádné prohlídky se tam sice nekonají, ale milovníkům Indiana Jonese a Hvězdných válek otevírá doširoka náruč Letterman Digital and New Media Arts Center - a to přímo v sanfranciské čtvrti Presidio. Prý je tam ledacos k vidění, třeba fontána s mistrem Yodou, ale my jsme na návštěvu měli už jen neděli, a to tam bývá zavřeno.

Jsem ráda, že jsem San Francisco viděla právě ve dnech, kdy slavil sedmdesáté narozeniny Lucasův kolega a přítel Steven Spielberg. Ten je ovšem spojený s Los Angeles... kam jsem se po výletu do San Francisca zase pěkně vrátila.