Ukradl Tim Burton Ukradené Vánoce? Noční můra a Jack Skellington slaví 30. výročí

Kdo by neznal příběh krále Halloweenu Jacka, jenž už je poněkud ve splínu z neustálé životní repetice. Rozhodne se tedy napodobit sousední vánoční království a oslavit tentokrát jiný svátek. Jenže jak mohou vypadat Vánoce, když se jich chopí popletené monstrum?

Nikoho jistě nešokujeme oznámením, že Tim Burton nerežíroval Ukradené Vánoce Tima Burtona, přestože právě tak zní celý distribuční titul – jedná se o jednu z nejznámějších filmových „zajímavostí“, jež se zas a znovu objevuje na seznamech nejrozšířenějších omylů o slavných filmech. Skutečným režisérem je tehdy začínající Burtonův kolega Henry Selick, jenž si od té doby již vydobyl pozici předního světového stop motion animátora. V době premiéry Ukradených Vánoc o něm však ještě nikdo neslyšel.

Přesto přetrvává tendence Burtonovi přisuzovat přední autorskou pozici. Jistě, slýcháme, že stop motion animace je časově velmi náročná, takže nechat Burtona oficiálně vést svého mladšího a méně vytíženého kolegu dává smysl. Jistě však na projekt dohlížel ostřížím zrakem! Jenže i to je omyl.

Burton není uvedený ani jako spoluscenárista, tahle čest náleží Caroline Thompson a Michaelu McDowellovi, a na natáčecím place se objevoval poskrovnu. Selick je schopný několik jeho kusých návštěv vyjmenovat, až tak zřídkavá byla jeho přítomnost. Burton napsal báseň, jíž se film inspiroval, načrtl design postaviček, připravil storyboardy k původně plánovanému půlhodinovému speciálu a o realizaci projektu usiloval deset let.

Disneym mu po celou dobu vše házel zpátky na hlavu s tím, že o něco tak divného nikdo nestojí. Až když se Burton stal po režii Batmana nejžhavějším zbožím Hollywoodu, mohl si začít plnit sny. Nebo si najmout štáb, aby to dělal za něj. Většinu práce na hotovém filmu tedy oddřeli jiní. Henry Selick, scenáristé a samozřejmě Danny Elfman, jehož deset písní zásadně ovlivňuje příběh i strukturu díla. Když připočítáme, že Elfman nazpíval i hlavního hrdinu Jacka, mnozí argumentují, že právě on je nejvýraznějším autorem celého projektu.

Na druhou stranu se začal objevovat populární narativ, že Tim Burton Selicka s Elfmanem okradl o slávu, vědomě na ně nastražil past, díky své privilegované pozici si přivlastnil jejich talent a na základě jejich úsilí následně doformuloval vlastní audiovizuální rukopis. To je jistě vzrušující příběh, ale rozhodně přehnaný.

Není neobvyklé, aby slavný a úspěšný filmař v producentském křesle propůjčil dílu svou identitu, někdy se dokonce jeho jméno objeví v titulu právě ve formátu „pan X uvádí film Y“ nebo „film X pana Y“. To nikdy neznamenalo, že se daná osobnost pod dílo podepisuje režijně nebo i autorsky. Její účast může být klidně mnohem menší než Burtonova v tomto případě. Jde spíš o mecenášskou pozici a štempl kvality. Z posledních let lze jmenovat District 9 a Mortal Engines spojené s Peterem Jacksonem či Alitu a terminátoří sequely Jamese Camerona. Štědrým mecenášem je i Steven Spielberg.

Tato tradice většinou mizí při mezinárodní distribuci. Nicméně představa, že Burton snímek režíroval, dlouho přetrvávala i v domácích USA. Aby ne, jedná se rozhodně o echt burtonovský film. Že takový může být, aniž by Burton stál za každou tvůrčí volbou, je důkazem toho, jak naivní je někdy naše představa o autorství v kinematografii. Vznik Ukradených Vánoc tak v mnoha ohledech připomíná zrod moderních quality TV seriálů, jimž člověk označený jako tvůrce vtiskne identitu, realizaci však svěří týmu najatých režisérů a scenáristů, kteří imitují určený rukopis.

A Noční můra je v tomto ohledu velmi úspěšná. Jedná se o vtahující dílo, které možná cílí primárně na mladší ratolesti, nakonec však promluvilo především ke generaci teenagerů. Hrdinové nejistí si svým místem ve světě, odcizení od ostatních, spousta neopětovaných lásek… Pocit, jaký je tolika puberťákům a v případě burtonovské estetiky hlavně puberťačkám velmi blízký.

Právě tento segment publika má nejvíc tendenci se s Ukradenými Vánocemi identifikovat a učinit je součástí vlastní identity, což je skvělá zpráva pro prodejce merchandisingu. Právě tenhle Burtonův film se stal jeho nejúspěšnější značkou a vydělal miliony pouze na prodeji triček, batohů, polštářů a deníčků opentlených výjevy z filmu.

Ukradené Vánoce tedy vypadají jako film Tima Burtona, zní jako film Tima Burtona. Dokonce o nich platí, že zapadají do světonázoru většiny Burtonových děl, která lze popsat jako zvláštní druh „rezignovaného konzervatismu“. Hojně se debatuje o tom, že Burtonovi hrdinové jsou sice silně individualizovaní a nezapadají mezi ostatní, nicméně tím to nejen začíná, ale také končí.

Střihoruký Edward musí kvůli své jinakosti navěky žít izolovaně ve svém gotickém panství, jinou možnost nemá. Burton nevidí společnost, která přijme všechny „jinaké“, a nevybízí k tomu, abychom o ni usilovali. K čemu vybízí, je, aby každý poznal své místo a nalezl útěchu právě tam, kde je. Když je někdo „prokletý“ jinakostí, nemá se tomu bránit a nemá za to být terčem nenávisti, zároveň se však musí smířit s tím, že nikdy nebude přijatý do kolektivu.

V Ukradených Vánocích platí totéž, jen na skupinové identitě. Halloweenská vesnička s Jackem v čele se pokouší imitovat Vánoce, ale je odsouzená k neúspěchu. Symboly příslušející jednomu svátku nemohou nikdy úspěšně nahradit jiný, zkrátka to není v jejich povaze. Konec má v sobě kus smířlivosti, naši hrdinové mohou Vánoce skutečně oslavit, ale až tehdy, když se objeví pravý Santa Claus a celou melu uvede mávnutím ruky do pořádku. Z falešných dárků jsou najednou pravé, protože je posvětil ten jediný, kdo k tomu má autoritu.

Jenže tímto způsobem o Burtonových dílech neuvažují jejich největší příznivci, tedy dospívající lidé. Ti se soustředí na podobenství vlastní životní zkušenosti, ohraničené jejich nedospělostí a neschopností opustit vlastní perspektivu. Že Burton nenabízí žádnou odpověď ani řešení, není podstatné, protože drtivá většina publika z pubertálního splínu jednoduše vyroste. Lze si užít nádherné vizuály a chytlavé melodie, jichž tu není málo. A také pocit, že nějaké dílo tak úspěšně a niterně sdílí jejich emoce.

Ukradené Vánoce můžete zhlédnout na Disney+. Podívejte se i na seznam nejlepších filmů na Disney+ podle žebříčku Kinoboxu.