Sopka chrlí oheň a oživuje mrtvé. Islandský seriál Katla záměrně nedává smysl, ale o to víc pohltí
Děj seriálu se odehrává ve městě Vík, nedaleko sopky Katla. Již před rokem došlo k její erupci a vulkán od té doby soptí. Ve Víku zbylo jen pár místních obyvatel, kteří se odmítli evakuovat a snaží se ve stínu sopky žít dál, ale není to snadné. Do oblasti je zákaz vstupu a sopka je pod neustálou kontrolou. Běžnou součástí jejich životů je všudypřítomný popel, prach a mrtvá zvířata umírající hlady a na kontaminaci se škodlivým vzduchem. A aby toho nebylo málo, pod sopkou se začíná něco dít, něco co znepokojuje vědce, ale i obyvatele Víku. Jednoho dne se totiž záhadně z nitra sopky ve městě objeví nahá žena, její tělo je pokryté nánosem popela. Jmenuje se Gunhild, pochází ze Švédska a jako turistka byla na ledovci pod vedením místního průvodce Thora. Jenže to bylo před dvaceti lety! Druhá o dvacet let starší Gunhild žije ve Švédsku se svým synem, kterého telefonát, že jeho matku právě našli podchlazenou a zmatenou na Islandu dost rozruší. Žena tedy neváhá a vydá se do Víku zjistit, co se děje. Nečeká ale, že potká své o dvacet let mladší já, setká se s otcem svého syna a že Gunhild není jedinou osobou, kterou sopka vydá. Postupně se objevují i Thorova před rokem ztracená dcera Ása, osmiletý syn místního vulkanologa Darriho Mikael, který před třemi lety spáchal sebevraždu a mnoho dalších. Thorova dcera Gríma se snaží záhadě přijít na kloub. Chce vědět, kde se tito lidé berou, kde celou dobu byli a co jejich příchod pro město znamená. Pod ledovcem se totiž možná skrývají síly, které se právě probudily a které mohou všechny obyvatele Víku ohrozit.
Katla od Baltasara Kormákura šikovně těží z povahy Islandu. Zatímco jeho starší seriál V pasti vsadil na mrazivé podmínky islandské zimy, v Katle je to společný původ ostrova spojený s řadou mýtů a legend, které jsou neoddělitelnou součástí tamní kultury. Tajemné síly, trollové a elfové (na Islandu označovaní za "skrytý lid") úzce souvisí nejen s historií ostrova, ale i tamní přírodou a víra v ně je na Islandu stále velmi zakořeněná. Na skrytý lid se například berou ohledy při stavbě silnic nebo tunelů. A právě ony tajemné síly přírody jsou hlavním tématem seriálu. Nejde totiž jen o to, že Katla již přes rok soptí, ale i o to, jak moc ovlivňuje životy těch, kteří tu zůstali a snaží se žít své "normální" životy.
Tématicky je Katla někde mezi napínavým Kormákurovým kriminálním thrillerem V pasti, jehož mrazivá atmosféra z něj udělala výjimečný televizní zážitek, a další severskou kriminálkouZpřítomnělí, tentokrát s prvky fantasy. Katla totiž pojí běsnění přírodního živlu s prvky fantasy a po celou dobu staví na neuvěřitelně dusivé atmosféře. Po zhlédnutí každého následujícího dílu máte pocit, že se musíte jít nadechnout čerstvého vzduchu a osprchovat se, protože jste zaprášení jako jeho hrdinové. Výprava seriálu staví "jen" na špíně, prachu, černé zemi, jedinečným skalních výběžcích u města Víku a minimální barevné paletě. A neuvěřitelně to funguje. Sluníčko v seriálu nezasvítí a jedinými barevnými scénami jsou ty z domovů místních obyvatel, kteří si mohou obléci nějaké to barevné oblečení a sundat respirátory. Za atmosféru tak má seriál jedničku s hvězdičkou, tohle Kormákur umí a dokázal to právě již v seriálu V pasti, ve kterém jste pro změnu klepali kosu a sundávali rampouchy z nosu. Tajemné atmosféře navíc skvěle pomáhá i použitá instrumentální hudba od Högni Egilssona s prvky islandského folkloru a výkony herců. Jejich dialogy jsou strohé, těla bez energie a nikdo tu v podstatě není normální. Každý si nese své vnitřní démony a ze všudypřítomné šedi jim začíná hrabat.
Dějově vás seriál chytne, protože se toužíte dozvědět, co se pod tou sopkou skutečně děje, ale dost často kroutíte hlavou nad tím, jak hlavní hrdinové jednají. V jejich životech se rázem objevují lidé, kteří je už před lety opustili nebo zemřeli a nikoho to příliš nevzrušuje. Nepadnou je základní otázky jako který je rok, zjišťování DNA či příjezd vyšetřovacího týmu. Není přeci normální, aby mrtví vstávali z hrobů... Navíc se po rychlém prvotním šoku tyto osoby stávají běžnou součástí životů obyvatel Víku a jedinými, komu to vyvolává vrásky na čele a snaží se přijít na to, co se děje, jsou hlavní hrdinka Gríma, Švédka Gunhild a vědec Darri. Oni jediní stojí nohama na zemi, přesto ale ani oni nejednají racionálně. Otázkou je, nakolik je to vlivem sopky a nakolik toho, že hrdinové seriálu se obrázku běžného člověka vymykají. Gríma trpí depresemi a je tak utlumená prášky, že už ji nezajímá ani milující manžel Kjartan, Gunhild sama neví, co chce, policista Gísli je náboženský fanatik, majitelka hotelu Bergrún věští z vnitřností zvířat... A tak bych mohla pokračovat. Zdánlivě normálními se zdají pouze místní lékařka Vigdís, Kjartan a Gísliho syn Einar. Ale ani oni nejsou v pohodě, všichni tu zkrátka působí nešťastně.
Jednání postav je zcela nepochopitelné a zavádějící. Jako divák si stále kladete otázky jako "Co to má být? Proč všichni jednají zrovna tak, jak jednají? Proč si nepromluví? Proč si nevyříkají, co je trápí?". Všichni to dusí v sobě, jsou jak leklé ryby, které se plácají ve zbytku vody. Nedivila bych se tedy, kdyby tyto nelogičnosti odradily řadu diváků a už se k seriálu nevrátili, neboť rozčilují, jsou protivné a znepokojivé a mohlo by se zdát, že scénář je děravý jako ementál. Jenže to by byla chyba. Pokud skutečně najdete vůli nenechat se stáhnout dějem a seriál vypnete, nedozvíte se, že to všechno je promyšlený záměr. Právě jednání postav je hybnou silou všech událostí, v něm se nachází původ všeho. Tomuto světu vládne příroda a její tajemné síly. Pokud nás bude chtít vyhladit, nezaváhá a bude úspěšná. Má mnoho možností, jak to udělat, protože zkáza může mít mnoho tváří. Zároveň ale i léčí! Kde lidé selhávají, tam může příroda pomoci a volí velmi netradiční metody.
Katla je přesně tím druhem seriálu, který vás nenechá po celou dobu v klidu. Jednotlivé pětačtyřicetiminutové díly končí vždy v nějakém napínavém okamžiku, který stávající události ještě více zamotá. A nejlepší na tom je, že odpověď na všechny tyto otázky je vlastně úplně jednoduchá, ale díky šikovně vystavěným událostem a postavám vám dojde až v posledním díle. Zda se Kormákur pustí do další řady netuším, ale půdu na to připravenu má.