Recenze #2: 1917 - režisér bondovek servíruje válečné peklo na jeden záběr

Sam Mendes (režisér posledních bondovek, ale také Americké krásy) natočil válečné drama, které se (s jedním přerušením) odehrává kompletně v reálném čase a vypadá jako kdyby bylo natočeno v jednom záběru (což není pravda, na rozdíl od některých jiných filmů).

Film 1917 pro mě (bohužel) je především ukázkou toho, jak dobře Hollywood zvládá své řemeslo. Co se týče syrových emocí následkem válečných hrůz, mé oči zůstaly naprosto suché a musím přiznat, že jsem se ke konci i dost nudil. Ale vezměme to jedno po druhém:

Kamera Rogera Deakinse je samozřejmě okouzlující, ale požadavek "musí to vypadat jako jeden nepřerušený záběr" ji dle mého názoru svazuje a omezuje její působivost. Každých pár minut jsem si všiml, jak se kamera nepřirozeně "nastavuje" do exaktní pozice, nezbytné k tomu, aby mohly být nepozorovaně slepeny dva záběry do jednoho. Každých pár minut kamera švenkuje a v popředí se posunuje několik větších objektů (stromy, trosky, osoby), které mají zamaskovat střihový přechod hlavních hrdinů, skrývajícících se v tu chvíli za nimi. Ne že bych se na tyto okamžiky cílevědomě soustředil, ale samy od sebe mě bily do očí a bránily mi vychutnat si film na emocionální úrovni. Místo všech těch jízd bych občas ocenil normální střih mezi detailem a celkem, který by byl působivější.

Scénář údajně vznikl podle vyprávění Mendesova dědečka, ale odvážím se tvrdit, že si buď dědeček hodně vymýšlel, nebo scenárista potřeboval dodat suchému ději více akce. Dvěma hlavním hrdinům se během necelých dvou hodin přihodí akční scény jako z Indiany Jonese, mimo jiné následující (mírné spoilery):

- Výbuch granátové pasti pár metrů od nich následkem náhodné krysy

- Skok přes důlní šachtu zatímco se všude kolem hroutí stropy

- Letadlo, náhodně spadnoucí tři metry vedle nich

- Dvakrát hluboký pád do vody

- Balancování na úzké traverze nad vodou

- Několikeré střílení, při kterém uniknou smrti jen o centimetry

Což ve mně opět vzbudilo obdiv k umu filmařů, ale způsobilo to, že jsem se o hlavní hrdiny nijak nebál a jejich osud mě nezajímal. Ruku v ruce s tím šlo rozhodnutí obsadit do malých vedlejších roliček britské herce, kteří jsou aktuálně co možná nejznámější pro americké diváky (tj. Colina Firtha, Benedicta Cumberbatche a Marka Stronga).

Když pak ve svých třech čtvrtinách film podstatně zvolní (hlavní hrdina jako kdyby zapomněl, že jde o každou minutu, a zapovídá se na několik hodin s pohlednou Francouzkou), začal jsem mít intenzivní touhu, aby to už skončilo, nebo aby to aspoň vybočilo z šablony, která v tu chvíli už byla značně předvídatelná.

A také mě místy iritovala hudba Thomase Newmana, která se dosti upachtěně snažila imitovat atonální loopy Zimmerova soundtracku k Dunkerku (kterýžto styl je jinak Newmanovi zcela cizí).

1917 pro mě nebyl špatný film, ale pokud jsem se při něm zabýval především přemýšlením o tom, jak byla ve kterou chvíli upevněna kamera, kde stály reflektory, co na plátně bylo CGI a proč byla hudba nastříhaná tak, jak byla nastříhaná, nemluví to příliš v jeho prospěch.

Hodnocení: 60%