Recenze: Dálava - Takhle to přece v životě reálně chodí

V průběhu tohoto dokumentu sledujeme stará home-videa a posloucháme jakousi "zpověď" (v ruštině, s titulky), kterou si muž pro svou bývalou připravuje. Ale především sledujeme cestu s různými triviálními zastávkami a drobnými komplikacemi, která vyvrcholí hledáním manželky a dcery v cíli jejich cesty. Hlavní devizou filmu přitom je pubertální autistický Griša, jehož některé hlášky dosahují sofistikovanosti Rain Mana a velmi jsem se těšil na každou jeho další větu.

Jde sice o dokument, ale je natočen tak sofistikovaně, že místy vypadá jako nějaké severské drama ve stylu "Dogma". Za zmínku stojí kamera a střih, neboť během filmu dochází ke střihům mezi dvěma záběry, které nemohly následovat těsně po sobě (neboť by v tom druhém byla vidět kamera, která zabírala ten první), ale přesto působí zcela přirozeně. Samozřejmě je také nutno ocenit účinkující, kteří se stále chovají zcela přirozeně, přestože s nimi musel celou dobu cestovat nejméně jeden kameraman, a dost často to vypadá, že jich muselo být více. Pokud bych se dozvěděl, že jde o "falešný dokument" a oba protagonisté jsou kvalitní herci, nepřekvapilo by mě to.

Což mě vede k zajímavé myšlence: Pokud by film Dálava vypadal přesně tak, jak vypadá, a byl hraný, s herci, pravděpodobně bych o něm psal "WTF", "šílená nuda o ničem" a podobné negativní věci. Jako dokument je ovšem silně nadprůměrný, protože "takhle to přece v životě reálně chodí". Asi. Pokud se svým autistickým synem jedete do Ruska...

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE