Recenze: Poslední zúčtování - Dave Bautista si užívá Smrtonosnou past na fotbalovém stadionu

Michael Knox (Dave Bautista) vyrazí s Danni, dcerou svého zemřelého kamaráda na fotbalový zápas. Plánovanou pohodu naruší skupinka teroristů, vedených Arkadym (Ray Stevenson). Jejich cílem je najít jednoho z návštěvníků zápasu (Pierce Brosnan) a to za každou cenu. Klidně vyhodí i celý stadion do povětří, pokud to bude třeba. Něco takového přirozeně nemůže Knox nechat dopustit.

Milovníci žánru již správně tuší, že coby inspirace tu filmařům posloužila především Náhlá smrt s Van Dammem, jakkoli neoddiskutovatelným základním kamenem zůstává Smrtonosná past, která celý koncept odstartovala. Podobně jako v Náhlé smrti je i ve Final Score celá akce rámovaná sportovním zápasem, který probíhá tak, jak by měl a diváci víceméně až do poslední chvíle netuší, že se něco na stadionu děje.

Zatímco však ledová plocha sváděla k tomu, že si Van Damme mohl nasadit hokejovou masku a vetřít se přímo do hry, Bautista většinu času zůstává ve stínu, brázdící chodby pro zaměstnance, případně střechy tribun (ať už po svých nebo rovnou na motorce). Do toho dělá přesně to, co se od něj očekává: bojuje do posledního dechu, vykazuje jistou zranitelnost, počítá řídnoucí řady nepřátel a přirozeně druhou stranu dráždí přes vysílačku (protože co by to bylo za hrdinu, kdyby se před protivníkem schovával).

Bohužel tu platí to samé, co u výrazně dražšího Mrakodrapu - můžete se sebevíc snažit polidštit postavu tím, že krvácí a dostane tolik ran, kolik rozdá, ale pokud ji hraje hora svalů, je přeci jen uvěřitelnost o něco nižší. A podobně jako lze v Mrakodrapu těžko věřit tomu, že nemá každý protivník z Dwaynea Johnsona okamžitě respekt, to samé platí i na Bautistu. Dá se to samozřejmě vyvážit tím, že proti němu postavíte ještě větší horu svalů. Ale výsledek je zkrátka o něco méně zajímavý, než když do akčního mlýnku na maso hodíte "střízlíky" typu Bruce Willise, Jean-Claudea Van Dammea nebo Stevena Seagala (v době, kdy to ještě nevypadalo, že svou mladší verzi snědl).

Nulové emocionální zapojení a chybějící prvek napětí, jak to s postavou dopadne (tenhle element se ale, abychom byli fér, z žánru vytratil již dávno), střídá směsice osvědčených žánrových postupů. Jakoby tvůrci měli sepsané všechny položky, na jakých podobné příběhy staví a postupně si je odškrtávali. Dělají to důsledně, bod po bodu, bez snahy o jakoukoli inovaci. Ale i bez velkých přešlapů, takže to ve výsledku ani moc nevadí. Milovník žánru si dokonce může libovat v tom, jak dobře zná pravidla hry a bavit se hádáním budoucích scén. Zamrzí ale to, že je v zásadě jedno, na jakém stadionu se příběh odehrává. Tvůrci charakter prostředí využívají minimálně a je to ohromná škoda (Náhlá smrt byla v tomhle ohledu jednoznačně vynalézavější).

Pro nějaké herectví pak nezbývá prostor vůbec. Ale šablony svých charakterů vyplňují herci bez větších obtíží. A stejné je to s filmem. Těžko někoho nadchne a vzhledem ke střízlivému rozpočtu nemá vyloženě pamětihodnou akci. Ale dá svým divákům to, co očekávají, slušně odsýpá a nevypadá lacině (rozhodně nejde vizuálně o jedno z těch béček točených v Rumunsku). Sice si z Posledního zúčtování druhý den vybavíte možná tak svérázné vyklizení tribuny, ale těch 104 minut života vás mrzet nebude.

Hodnocení: 60%