Policajt v Beverly Hills je tu s námi 40 let. Z Murpyho udělal hvězdu, roli měl ale hrát Stallone
S nápadem na dnes již legendární snímek přišel v druhé polovině 70. let producent Don Simpson, jenž chtěl natočit film o policajtovi z východního Los Angeles, co byl převelen do Beverly Hills. Na pomoc si přivolal scenáristu Danila Bacha, podle něhož pocházel ústřední hrdina z Pittsburghu a šlo o přímočarý akčňák bez špetky humoru. To se ovšem Simpsonovi nezamlouvalo, chtěl totiž udělat z počinu o něco odlehčenější podívanou, než bylo tehdy u žánru zvykem. S Bachem se ovšem nedokázal shodnout, a tak skončil projekt u ledu.
K životu ho Simpson a jeho parťák Jerry Bruckheimer znovu přivedli po úspěchu Flashdance, kdy producenti hledali svůj další komerční hit. A viděli, že právě u příběhu z Beverly Hills by mohli znovu namíchat svůj divácky poctivý koktejl. Ten novým scénářem připravil Daniel Petrie Jr. a producenti i studio Paramount bylo nadšeno z jeho komediálnějšího přístupu, jimž se projekt lišil od většiny konkurence. Do počinu se tedy vtrhli naplno a dělali všechno proto, aby z Policajta v Beverly Hills (jenž už v novém scénáři pocházel z Detroitu) byl kvalitní a zábavný majstrštyk.
Film tehdy ještě nesl název Beverly Drive a Simpson a spol. chtěli ulovit ty největší hollywoodské ryby. K režii toužili přilákat Martina Scorseseho či Davida Cronenberga, sympatického hrdinu si měl zahrát Mickey Rourke. Ani jedna z těchto dohod ovšem nakonec nedopadla, a tak se scénář posílal snad každému hvězdnému herci té doby. Nabídku měli na stole např. Al Pacino či James Caan. Z údajné zdvořilosti a malými nadějemi poslali text také jedné z největších akčních hvězd osmdesátek Sylvesteru Stalloneovi. A právě on nakonec projevil o roli největší zájem.
On by možná scénář nechal ležet ladem, film mu ovšem důrazně doporučil jeho agent. I ten totiž v látce viděl jasný komerční hit, v němž by navíc mohl Stallone ukázat svůj smysl pro humor. Svou komediálnější stránku začal v osmdesátkách ukazovat jeho rival Arnold Schwarzenegger a Sly se mu mohl tímto filmem přiblížit. S tvůrci si tedy plácl, o výsledné podobě snímku měl ovšem zcela jiné představy než jeho agent i všichni okolo.
Stallone si totiž vzal na starost scénář a kompletně ho přepsal. Když tedy na palubu konečně přišel režisér Martin Brest, nestačil se divit, co z původní komediální látky vzniklo. „Díky hrdinovi v pro něj nezvyklém prostředí to mělo řadu komediálních prvků, on z toho ovšem udělal přímočaré akční drama,“ vzpomínal Brest po letech pro Variety na Slyův „přínos.“ Z Beverly Drive vznikl brutální a s vážnou tváří míněný akčňák, který měl podle Stalloneho slov vypadat „jako úvodní krvavé vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana.“ Sly, jenž změnil hlavního hrdinu na Axela Cobrettiho, tedy chystal krvavý a přepálený akčňák, o tom ale producenti nechtěli ani slyšet. Simpson se snažil zkrotit hercovo ego a zdálo se, že se Sly přeci jen podívá před kameru, dva týdny před plánovaným startem se ale domluvili na konci spolupráce.
Scénář byl přepracován se snahou přiblížit se co nejvíce původní podobě a autoři nakonec sáhli po jméně, o němž se zprvu vůbec nepočítalo – vycházející komediální hvězdě Eddiem Murphym. Hvězda pořadu Saturday Night Live se dostala do hledáčku producentů po úspěchu filmu 48 hodin. A zatímco ve snímku s Nickem Noltem stál u zrodu oblíbených buddy komedií, v Policajtovi v Beverly Hills stál pro změnu na počátku popularity akčních komedií.
Murphy se pro roli Axela Foleyho v podstatě narodil. Ve své ikonické roli dokázal nejen prokázat geniální komediální timing a cit pro improvizaci, ale také je skloubit se svým charismatem a špetkou toho akčního umu. Jeho ukecaný polda, co si jde sveřepě za svým a pro vyšetření případu se nebojí použít svérázné metody, si získal srdce diváků prakticky okamžitě. Hlášek i sympatií měl totiž tehdy vycházející herec na rozdávání.
Scénář navíc dokázal velmi efektně pracovat s motivem svéhlavého poldy z Detroitu ve slunném a načančanějším prostředí, Simpson s Bruckheimerem pohlídali všechny divácké přísady včetně správně oddychové osmdesátkové atmosféry či nesmrtelného soundtracku a Brest předvedl sice nijak revoluční, ale v žánru poctivé a naprosto dostačující řemeslo. Vznikl tak masivní komerční hit, co vydělal v kinech přes 230 milionů dolarů (dnes by z toho s ohledem k inflaci bylo úctyhodných 730 milionů) a divákům i Hollywoodu poprvé výrazněji v mainstreamu ukázal, že akční žánr se dá dělat i odlehčeněji s pořádně vtipnou hláškou na rtech.
Policajt v Beverly Hills, jehož svižné dialogové výměny doteď nestárnou, položil základy žánru, z nichž čerpají tvůrci ještě dnes. Kvality i úspěšnost dalších dílů už sice klesaly, letošní návrat na Netflix však dokázal, že minimálně Murphy je ve své ikonické roli pořád jako doma. A co Sly? Ten se svého snu o nekompromisním poldovi Cobrettim nevzdal a v roce 1986 ho přivedl k životu prostřednictvím jednoho ze svých průměrnějších počinů Kobra, jenž se v kinech paradoxně střetl s jiným hitem z dílny Simpsona a Bruckheimera – prvním Top Gunem. I v tvrdé konkurenci sice Sly uspěl, na jednoduchou Kobru se ale rozhodně nevzpomíná tak často jako na tlučhubu z Detroitu.