Internet vyhrabal, čeho George Lucas nejvíc lituje. Bezohlednost jeho prohlášení překvapuje
Režisér Amerického graffiti byl svého času agresivním mladým filmařem se silnými politickými názory, když se vyslovoval především proti zahraniční politice Spojených států, zosobněné svého času válkou ve Vietnamu.
V dialogu s Jamesem Cameronem o mnoho let později potvrdil, že zlé impérium v původních Star Wars vzniklo jako obraz jeho vlastní země, zatímco hrdinní rebelové byli inspirovaní guerilla bojovníky Vietkongu. Po úspěchu Nové naděje pak chtěl svěřit tvůrčí agendu jiným a sám se věnovat dalším, ostřejším projektům pro dospělé publikum, kde by své názory nemusel skrývat za jinotaje.
Lucas přesto nedokázal odolat volání komerčního úspěchu. Dál říkal (a jistě tomu sám věřil), že jeho cílem je tvořit provokativní a subverzivní umění, přesto se z něj nakonec stal výhradní kurátor jeho komerčně lukrativní značky, která pro něj však nikdy neznamenala tolik jako pro jeho fanoušky a fanynky.
Po hlasitém odmítnutí prequelové trilogie začátkem století (nostalgický cyklus už vzal prequely zčásti na milost, takže jsme skoro zapomněli na to, jak moc je fandom nenáviděl) Lucas pochopil, že se stal nevítaným vetřelcem ve vlastním světě a za víc než 4 miliardy dolarů prodal Star Wars Disneymu. Ten s ním okamžitě utnul kontakt ohledně podoby dalších pokračování. Lucas tedy sklidil to, co zasel – sedí na na obří hromadě peněz, ale ve svých 79 letech už nemá čas ani sílu splnit cokoli z toho, co si kdysi předsevzal.
Skutečná antická tragédie přesídlená do Hollywoodu. Jenže když se zeptáte George Lucase, čeho lituje ze všeho nejvíc, tak budete stejně překvapení jako redaktoři Collideru. Ti nalezli Lucasovo vyjádření, jež v zákrutech internetu koluje už několik let. Jeho nejstarší užití můžeme najít v Lucasově profilu na The Telegraph k jeho 70. narozeninám. Nyní se však díky Collideru opět vynořilo a internet jím žije: „Nejvíc ze všeho lituju, že John Landis nemohl režírovat Kačera Howarda. Myslím, že by to filmu výrazně pomohlo k úspěchu a ušetřilo mi léta útrap, jež jsem po premiéře zažil.“
Jde o prohlášení bizarní hned v několika ohledech. Kačer Howard je skutečně jedním z největších trapasů filmové historie. Lucasem produkovaný snímek o přisprostlém mimozemském kačerovi se stal obrovským propadákem a narušil image Lucase jako nechybujícího hitmakera. Jde o film, jenž se svou špatností stal takřka ikonickým. Jenže myslet si, že pouhá změna režiséra by u tohoto projektu něco zmohla, je poněkud naivní. A také snímá zodpovědnost z Lucase. Ale předně je podivné litovat zrovna Landisovu nedostupnost.
Proč byl totiž John Landis vlastně mimo dosah? V roce 1982 totiž došlo pod jeho vedením k jedné z nejhorších nehod, jaké se kdy udály na filmovém place. Během natáčení filmové verze kultovního seriálu Twilight Zone se vrtule helikoptéry vymkla kontrole a zabila herce Vica Morrowa spolu se dvěma dívkami ve věku šest a sedm let. Ty (navzdory porušení předpisů o dětské práci) ztvárňovaly děti zachraňované protagonistou během vietnamské války. V době natáčení Kačera Howarda měl tedy Landis na krku vleklé soudní řízení ohledně zodpovědnosti za tristní natáčecí podmínky. Ne že by nad ním Hollywood zlomil hůl, jeho harmonogram byl nicméně zaplněný.
Landis platil před touto nehodou za vrcholného režijního profesionála, jeho film Bratři Bluesovi a Americký vlkodlak v Londýně patří ve Spojených státech k notorickým kultovkám. Jak to tak bývá, jeho pracovní bezohlednost byla často romantizovaná a idealizovaná. Podívejte, kam až je ochotný zajít, no není to úžasné?! U Soudu byl Landis a další obžalovaní producenti zproštění viny, což přijala jako spravedlivý rozsudek jen část veřejnosti. Druhá to brala jako potvrzení toho, že filmový průmysl stojí v Hollywoodu nad spravedlností.
George Lucas ale asi nemá na podobné úvahy pomyšlení, protože jediné, čeho lituje, a dokonce toho lituje nejvíc ve své kariéře, je, že se Landis musel zodpovídat před soudy za své činy, místo aby mu mohl zrežírovat jeho film o mluvícím kačerovi z vesmíru. Když se to vezme kolem a kolem, možná je nakonec lepší, že jsme nikdy neslyšeli jeho hluboká zamyšlení o stavu světa. Bůh ví, co bychom se dozvěděli.
Zároveň však připomínáme, že jakkoliv tato zpráva nyní krouží internetem a vyskakuje na nás z mnoha jeho koutů, jedná se o vyjádření staré přinejmenším devět let. Diskuse o bezpečí na place a zodpovědnosti tyranských režisérů za jejich rozhodnutí se od té doby posunula a můžeme jen doufat, že si Lucas stihl vzpomenout na větší záminky k lítosti. Pokud by ho nic nenapadlo, my bychom mu mohli připravit celý seznam.