Oldřich Velen

V letech 1938-42 studoval u prof. Rudolfa Waltra na brněnské konzervatoři, pak hrál v Českých Budějovicích, Pardubicích a Olomouci. Za druhé světové války se zapojil do odboje (člen organizace Obrana národa) a v roce 1941 byl vězněn gestapem. V roce 1946 se Velen oženil se Sylvou Štursovou, která mu porodila dva syny. O čtyři roky později si poprvé vyzkoušel práci před kamerou malou rolí ve snímku Temno (1950) režiséra Karla Steklého.
Mimo léta 1966-71, kdy byl angažován v legendárním divadle Na zábradlí v Praze, byl v 60. až 80.letech členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Díky divadelním zájezdům se Velen mohl v 60. letech věnovat jednomu ze svých největších koníčků - cestování. Přestože zažil na "prknech, která znamenají svět", řadu úspěchů, nakonec naplno podlehl kouzlu filmového plátna, kde se začal objevovat pravidelně a často, většinou v menších rolích.
Prameny uvádějí, že se ujal bezmála 300 různých filmových rolí (sám Velen nicméně mluví o čísle 297). Televizním divákům je Velen znám například z úspěšného televizního seriálu Slovácko sa nesúdi, natočeného podle stejnojmenné knihy Zdeňka Galušky, kde se společně s populárním slovenským hercem Jozefem Kronerem ujal jedné z hlavních rolí.