Hana Hegerová

Hana Hegerová, slovenská herečka a zpěvačka, se narodila 20. října 1931 v Bratislavě, Československo. Svou uměleckou kariéru zahájila jako herečka, ale postupně se stala známou především jako šansoniérka.

V roce 1954 debutovala ve filmu Frona, kde ztvárnila titulní roli. Tento film režíroval Jiří Krejčík a Hegerová v něm vystupovala pod jménem Hana Čelková. Tento počin odstartoval její filmovou kariéru a otevřel jí dveře k dalším filmovým projektům.

Během své kariéry spolupracovala s významnými režiséry, jako byli Ján Kadár a Elmar Klos ve filmu Tam na konečné (1957) či Vojtěch Jasný ve snímku Přežil jsem svou smrt (1960). Tyto role jí umožnily ukázat svůj herecký talent v různorodých postavách.

V 60. letech zazářila ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (1965), kde hrála postavu Edity. Tento muzikálový film byl velmi populární a dodnes patří mezi klasiky československé kinematografie.

Díky svému talentu získala Hegerová uznání i v zahraničí. Vystupovala v mnoha evropských zemích, včetně Německa, Rakouska a Francie, kde byla přezdívána "Édith Piaf z Prahy". Její schopnost interpretovat písně v několika jazycích jí zajistila široké mezinárodní publikum.

V 80. a 90. letech se objevila ve filmech jako Lovec senzací (1988) a Poslední motýl (1991), kde hrála zpěvačku v ghettu. Tyto role potvrzovaly její hereckou všestrannost a schopnost ztvárnit emotivně náročné postavy.

Kromě filmů se Hegerová objevovala i v televizních pořadech. Například v roce 1969 vystoupila v populární německé show Einer wird gewinnen, což svědčí o její popularitě i mimo Československo.

I když byla úspěšná herečka, Hegerová byla především známá jako šansoniérka. Vydala několik úspěšných alb, jako například Recital (1971) a Lásko prokletá (1977). Její interpretace písní plných emocí a hlubokého prožitku jí zajistily titul "královna československého šansonu".