Český lev se mění. Český divák a tuzemská kinematografie s ním?

Jsou to tři koexistující světy. V tom prvním hrají hlavní roli filmaři, bez kterých by audiovizuální počin nevznikl. Druhý svět patří filmovým divákům, tedy těm, co za snímek zaplatili vstupné s vidinou naplňujícího zážitku. Třetí svět se točí kolem filmových recenzentů, kritiků. Popisují, srovnávají, hodnotí, kritizují; tvůrce i divácký vkus.

Své filmové ceny mají tvůrci (Český lev) i kritici (Ceny české filmové kritiky). Svou cenu mají zcela jistě i filmoví diváci, často tolik napadaní pro "špatný" vkus. Tvůrci své ceny udílejí pro

to, aby si divák uvědomil, kolik práce s natočením (jedno jak kvalitního) filmu je. Je tu samozřejmě i ego, které je třeba tvůrcům i kritikům pohladit. A když to neudělá někdo jiný, učiní tak oni sami. Ego má i filmový divák. Dává ho ale najevo zcela jinak. Tím, jak si vybírá svůj film.

Trojice divácky nejúspěšnějších tuzemských filmů roku 2013 (Babovřesky - 652.458 diváků, Příběh Kmotra - 295.683, Čtyřlístek ve službách krále - 269.546) na jedinou nominaci na Českého lva nedosáhla. Od filmu Babovřesky by to nikdo nečekal. Pokud by ale Český lev uděloval ceny postaru, nepřišel by Troškův snímek zkrátka, odnesl by si cenu za divácky nejúspěšnější český film.

Nemohu mluvit za filmové tvůrce, nicméně si myslím, že by mě v případě těch, co jsou podepsáni pod snímkem Jako nikdy, spíš než 12 nominací potěšila vyšší návštěvnost než 2.799 diváků. Rozkoš s 11 nominacemi na tom nebyla o moc lépe, shlédlo ji 3.067 diváků. A když už jsme u toho, nejčastěji (14x) nominovaný Hořící keř, původně televizní minisérii společnosti HBO, vidělo v kinosestřihu 17.384 diváků. HBO si ale jistě s financováním projektu poradí lépe než producenti dvou výše zmíněných snímků.

Je jednoduché kritizovat stádovost a divácký (ne)vkus. Z debat se samotnými tvůrci často vyplývá, že chybí odvaha pouštět se do názorověji profilovaných filmů (a nemusí jít rovnou o otevřenost Nymfomanky). Navíc, v době sociálních sítí a tedy dalších marketingových prostředků, se musí trochu paradoxně neustále kritizovat podceňování propagace jednotlivých tuzemských snímků. Občas zůstává rozum stát. 8x nominované Klauny s kvalitním hereckým obsazením shlédlo loni v kinech pouhých 8.978 diváků. Tedy jen o 1.215 více než v případě Magnuskových Jedlíků...

A přitom to není tak, že by lidé do kin za každou cenu utíkali před realitou. Dobrým příkladem je dokumentární snímek Šmejdi, který loni v kinech shlédlo 34.261 diváků. Zaúčinkovalo silné téma a propagace ze strany České televize. Snímek se dostal k zákonodárcům a de facto inicioval vznik "zákonu proti šmejdům", tedy proti nechutným praktikám prodejců z předváděcích akcí.

Bývaly časy, kdy akademiky zmiňovaná kvalita snímků přímo úměrně odpovídala divácké návštěvnosti. Co s tím? Nevím. Hlavně ale žádný diktát vkusu, prosím. Trochu se obávám, že v jeho případě by lidé z trucu na nic kromě Magnuska a Trošky nechodili.