Miroslav Krobot poprvé režíruje. Do hlavní role obsadil Tatianu Vilhelmovou.

Krobot napsal scénář ke svému filmovému debutu Díra u Hanušovic společně se svým spolužákem z gymnázia, dnes psychologem Lubomírem Smékalem. Jde o naprosto současný příběh mladé ženy, která namísto kariéry učitelky vede hospodu na malé vesnici, ve které se scházejí všichni obyvatelé. Hlavní hrdinka Maruna (Tatiana Vilhelmová) žije na statku s mladší sestrou Jarunou (Lenka Krobotová) a autoritativní matkou (Johanna Tesařová) a mezi několika místními neperspektivními muži aktivně hledá životního partnera.

Film vypráví také příběhy několika dalších obyvatel, jejichž osudy se vzájemně proplétají a jeho děj je zasazen do horské vesnice kdesi v Jeseníkách. Z prostředí Jeseníků pocházejí i oba autoři scénáře Miroslav Krobot a Lubomír Smékal, což při jeho psaní patřičně využili. Ve filmu dále hrají Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, David Novotný, Lukáš Latinák, Hynek Čermák nebo Simona Babčáková.

Poetika filmu Díra u Hanušovic vyžaduje špičkové herce a tak není divu, že Krobot obsadil převážně takové herce, které dobře zná ze spolupráce na divadle. „Náš film má několik inspirací. Například poetiku a vnitřní humor Akiho Kaurismäkiho nebo bratří Coenů, ale nechali jsme se inspirovat i dílem bratří Mrštíků,“ říká režisér a spoluautor scénáře Miroslav Krobot. Svého dlouholetého přítele původně Krobot oslovil kvůli scénáři o stalkingu, ale postupem času z toho vznikla právě Díra u Hanušovic. S Lubomírem Smékalem Krobot však spolupracoval už v páté třídě na velkolepé, ale nedokončené dramatizaci Tří mušketýrů.

Odlišnost profesí režiséra a psychologa pomohla tvůrcům při psaní rolí a poskytovala širší škálu pohledů na situace a příběhy postav. „Důležité však bylo, že jsme se sešli nad tématem, které bylo nám oběma hodně blízké, a že jsme se zase bavili. Příběh filmu odpovídá našemu vnímání doby, atmosféře ve společnosti, kdy lidé často ztrácejí pocit, že mohou sami něco ovlivnit místo toho, aby se pokusili o změnu,“ říká spoluautor scénáře Lubomír Smékal.

Oba scenáristé se o svém filmovém debutu vyjadřují jako o filmu, v němž obecně platí, že kdo uteče včas, vyhraje, a proto je Díra u Hanušovic výrazem respektu k těm, co zůstávají. „Co se týče žánru, napadá nás 'existenciálně laděná černá komedie', což je dostatečně nesrozumitelné, takže by to mohlo sedět,“ shodují se oba tvůrci.