Recenze: Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 = strhující finále

První Relikvie smrti, jakkoli technicky i herecky zvládnutá, se potýkala se zdlouhavou druhou polovinou. Šlo víceméně o neduh samotné předlohy, jejíž pasáž v lese, kde se Harry, Ron a Hermiona nějakou dobu ukrývají, patří k tomu nejhoršímu z celé poslední knihy. Doslovnost, s jakou se filmaři rozhodli poslední díl přepsat, se stala dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu utišila hlasy fanboyů, kterým vadilo v předchozích dílech přílišné krácení, na tu druhou byla Relikvie smrti možná až zbytečně natažena na dva celovečerní filmy. Možná...

… protože pokud nabízela první část zbytečné množství hluchých scén, daných nutností vyplnit celovečerní stopáž jedničky, dvojka se jim naopak úspěšně vyhýbá. Je to opět dáno předlohou, která ve své druhé části prakticky neustále graduje, což tvůrci ctí od první do poslední minuty. Jen čas od času tempo zvolní, nikdy však nepovolí temná atmosféra, která obklopuje Bradavice (a to i přes občasné odlehčení správně načasovaným vtipem).

Pořád platí, že Harry, Ron a Hermiona hledají viteály. Pořád platí, že se pán zla rozprostírá všude možně. A taktéž (bohužel) platí to, že ve válečné vřavě nechávají tvůrci umírat klíčové postavy bez povšimnutí. Znovu jde o vizitku samotné knihy. Pokud vás tudíž v první části Relikvie smrti rozčílilo, jak nedůstojně „mimo obraz“ odrovnali tvůrci Pošuka Moodyho, pak vězte, že druhá část vás (z tohohle hlediska) naštve ještě o něco více. Taktéž nepotěší, že řada dříve důležitých postav má ryze epizodní charakter (často na několik vteřin). I zde si mohli tvůrci trochu více vyhrát a minimálně známější postavy výrazněji zapojit do velkolepých bitev, které hostí Bradavická škola.

Tím jsme shrnuli nedostatky a je nutno jedním dechem dodat, že jde o problémy drobného rázu, které výsledku nijak fatálně neubližují.

A nyní k tomu dobrému. Druhá část Relikvie smrti splňuje vše, co by mělo velkolepé finále obsahovat – strhující akční scény, emocionálně vypjaté pasáže, působivé momenty (které ustojí i tradičně kulhající český dabing) a pachuť filmové události. David Yates si to nejlepší nechal na konec. Harrymu umožnil dospět, ať už mluvíme o postavě, nebo představiteli. Nebál se naplno využít tragičnost Snapea Alana Rickmana, jehož intenzivní pasáž „odhalení“ ve vás bude ještě dlouho rezonovat a to vše efektně zakončil podle knihy (a přec ne sladkobolně).

Sympatické na posledním Harrym je i to, že se nebojí krve. Bylo by přirozeně naivní čekat jatka, ale když se Voldemort bosý prochází po zničené bance a šlape do kaluží krve, i staršího zamrazí. Rodiče by proto měli mít na paměti, že poslední díl Harryho už skutečně není určen pro mladší 12 let.

Za veliké zlo tentokrát platí 3D (neplatí to ono náhodou až příliš často?). Snímek se většinu času odehrává za tmy nebo šera a obojí je tudíž díky „lehce zatmaveným brýlím“ hůře viditelné. Kdo má slabší zrak a vyrazí na 3D, má velikou pravděpodobnost, že ve filmu nerozezná Harryho od Hagrida.

Harry Potter nám dospěl. Chlapec zrozený v bolesti a krvi dokončuje osudovou cestu a vy byste u toho neměli chybět. Tohle už není pohádka. Tohle je válka, ve které se umírá. A je to hlavně dobrá adaptace a zatraceně dobrý film. Ne tak dobrý, jako Vězeň z Azkabanu. Ale jen o kousek.

Hodnocení: 90%

P.S. Přirozeně nemá smysl na film koukat, pokud nemáte aspoň trošičku pod kůží Harryho universum. Ale to snad dojde i obecnímu prosťáčkovi.