Slavné propadáky: Vykoupení z věznice Shawshank - klasika, kterou diváci nechali kiny projít bez povšimnutí

A byla to jen obyčejná smůla. Přitom to napřed vypadalo pro Darabonta tak dobře. Stephen King, dodnes jeden z nejvíce adaptovaných autorů, poskytl Darabontovi z přátelství práva za dolar (Darabont v roce 1983 „mistra strachu“ zaujal televizní adaptací jeho románu The Woman in the Room).

Překvapivé bylo, že si Darabont, do té doby kovaný v hororech (napsal Sliz, Mouchu II a Noční můru v Elm Street 3), vybral právě povídku Rita Hayworth and the Shawshank Redemption. Ta vyprávěla příběh Andyho Dufresneho, který je odsouzen za dvojnásobnou vraždu a umístěn do Shawshanku.

Darabont napsal scénář za 8 týdnů a uvažoval nad prodejem. Obrovský zájem projevil Rob Reiner, jenž nabídl Darabontovi 2,5 milionu dolarů s tím, že do rolí Reda a Andyho obsadí Harrisona Forda a Toma Cruise. Darabont si uvědomil, že se mu rýsuje největší šance kariéry a byla by chyba ji přenechat někomu jinému. Reinera proto slušně odmítl a sám se chopil režie.

Původně si pro hlavní roli myslel na Toma Hankse, který dal ovšem přednost Forrestu Gumpovi. To později sehrálo významnou roli při přehlížení Shawshanku, ale o tom až za chvíli. Darabont měl naštěstí cit pro herce, takže našel odpovídající náhradu v Timu Robbinsnovi (ten mimo jiné dodal do filmu legendární scénu s operní hudbou – šlo o jeho nápad, ve scénáři není).

Na rozdíl od jiných slavných propadáků nemělo Vykoupení z věznice Shawshank žádné problémy během natáčení. Darabont si uměl pohlídat herce i produkci a všechno plynulo poklidně. Střízlivý rozpočet 25 milionů dolarů se dodržel a 23. září 1994 mohl snímek putovat do amerických kin.

Jenže tu byl problém, který distributor Columbia malou propagací absolutně podcenil – fenomén zmíněného Forresta Gumpa. Gump sice dorazil do kin již v červenci, noviny ho ale byly stále plné. Zemeckisův projekt, kterému dal Hanks před Shawshankem přednost, doslova válcoval média. Forresta všichni milovali a v jeho stínu zkrátka nebyl prostor pro další hluboký lidský příběh. Shawshanku navíc nepomohlo (z hlediska tržeb) i to, že zatímco na Forresta mohla díky ratingu PG13 celá rodina, jeho eRko v kombinaci s vězeňským tématem, nezávisle na nadšených recenzích, spíše odrazovalo.

Možná by šeptanda nakonec zvítězila a na Shawshank začaly chodit do kin davy, v říjnu však přišla další rána. Do kin vstoupila „druhá největší senzace dekády“ - Pulp Fiction Quentina Tarantina. Šílenství okolo maniaka z videopůjčovny bylo tak silné, že se s ním Shawshank, i přes své nesporné kvality, nemohl měřit. Shawshank se v kinech dlouho neohřál a odcházel se slabými tržbami 28 milionů dolarů, což byla komická částka v porovnání s Forrestem Gumpem (677 milionů celosvětově) i Pulp Fiction (213 milionů).

Aby těch „ran“ pro tvůrce nebylo málo, ze sedmi oscarových nominací Shawshank nic neproměnil. Skoro to vypadalo, že se rýsuje jeden z nejopomíjenějších filmů historie, který budou znát jen nadšenci.

Jenže příští rok se Shawshank konečně dočkal. A bylo to díky šeptandě, která konečně zapracovala správným směrem. Nadšení okolo Forrestu Gumpa a Pulp Fiction pomalu utichlo a prostor dostal "geniální film, o kterém nebylo v době premiéry pořádně slyšet“. Diváci začali brát videopůjčovny útokem, ze Shawshanku udělali nepůjčovanější film roku 1995 a dodnes má status jednoho z nejžádanějších filmů ve videopůjčovnách všech dob.

A pak už to konečně začalo. Diváci začali hnát v hodnocení Shawshank do popředí statistik, kritici přidávali oslavné ódy, v uznávané filmové zahraniční databázi IMDB to snímek dotáhl na nejlépe hodnocený film všech dob (Pulp Fiction je dnes na osmém místě a Forrest Gump dokonce až na dvanáctém - více zde) a cejch nejlepšího filmu mu udělil i uznávaný časopis Empire.

Vykoupení z věznice Shawshank je nehynoucím důkazem toho, že kvalita si své diváky najde a je úplně jedno, jak velký hype proti ní stojí. Pro někoho je možná označení „nejlepšího film všech dob“ příliš absolutní, přesto je bez debat, že lepší příklad čisté filmařiny, ve které fungují naprosto všechny složky (včetně zdánlivě nepodstatných dějových linek) bychom těžko hledali jinde. Některé filmy mají 90 minut a působí nekonečně. Shawshank jich má 142 a pořád se to zdá málo. Tak dobré je to vyprávění. Tak silný zážitek.