Jak si nevzít princeznu je mnohem těžší, než byste si mysleli. Štědrovečerní pohádka nás naučí, že hrát si s osudem se nevyplácí

Sudičky putují světem od jednoho právě narozeného dítěte ke druhému a nad kolébkou jim sdělují svou sudbu. Ta čeká i na právě narozeného prince Leopolda. Sudičky mu předpoví, že se kromě svého vlastního království ujme vlády i nad královstvím sousedním, protože si vezme tamní princeznu. Královští rodiče jsou nadšení, když se ale o deset let později Leopold se svou nastávající ženou – princeznou Josefínou – seznámí, není ani trochu rád. Zajímají ho knihy a věda, ve všem potřebuje mít pořádek, zatímco princezna je akční a impulzivní, což se mu nelíbí. Neustále se hašteří a svatba je pro ně noční můrou. O patnáct let později se tak oba rozhodnou, že svou sudbu změní. Utečou ze svatby, vezmou si od sudiček hodinky na cestování časem a vrátí se do doby, kdy se Leopold narodil. Netuší ale, co všechno tím způsobí. Po návratu z minulosti je totiž čeká naprosto odlišná budoucnost a napravit ji, bude pěkný oříšek.

Karel Janák již pro Českou televizi režíroval šest štědrovečerních pohádek, letošní je tedy jeho sedmou. Spolupracoval na ní se scenáristou Petrem Hudským, se kterým točil i Korunního prince. Je tedy vidět, že ČT Karlu Janákovi věří, a zatím se jí to vyplácí, neboť loňská pohádka O vánoční hvězdě, rok před ní Princezna a půl království a i Dvanáct měsíčků z roku 2012 patří k těm lepším a oblíbeným pohádkám. A ta letošní se naštěstí také poměrně povedla. Jak si nevzít princeznu kombinuje modernější fantasy příběh o cestování v čase s tradičními pohádkovými postavami, jako jsou sudičky a mazaní loupežníci.

Na řadu se tak dostávají sice malé, ale povedené triky (vlastně jde jen o procházení časovou branou a později mizení postav z různých budoucností), akční podívaná (honičky, jízdy na koni), neustálé slovní přestřelky hlavních hrdinů i povedený humor, který dá například hlášce „uklidni se“ úplně jiný rozměr. Tvůrci si hrají s jistou dětinskostí prince a princezny, s ohledem na jejich chování a rozhodování většinou na just tomu druhému. Škoda jen, že ve druhé třetině začne příběh trošku pokulhávat. Scény z loupežnického tábora nejsou příliš povedené, hlavně kvůli hereckým výkonům. Většina herců v nich neuvěřitelně přehrává, takže bych celou tuto pasáž nejraději přeskočila. Poslední třetina se ale naštěstí vrátila do normálu a pohádka tolik neutrpěla.

Co se týče výpravy filmaři odvedli opět skvělou práci, ať už jde o lokace, kde se natáčelo (Český ráj, hrad Pernštejn, hrad a zámek Frýdlant a zřícenina hradu Zvířetice), nebo o kostýmy, které jsou sice pojaté moderně, ale přesto tradičně. Vydařená je i hudba Davida Solaře (Fair Play, Kozí příběh – Pověsti staré Prahy). Pozornost věnovali řadě detailů, například zmíněná časová brána vypadá jako obyčejná, ale je vkusně ozdobená ručičkovými hodinami a symboly slunce a měsíce na sytě modrém pozadí. Rozdílné povahy prince a princezny vyjadřuje jejich mluva; zatímco Leopold hovoří dokonale spisovnou češtinou, Josefína je mnohem bezprostřednější a hovorovější. Ostatně sympatická dvojice Marek Adamczyk a Anna Fialová je také velkou výhodou pohádky. Jejich neokoukané tváře jsou příjemnou změnou, své party zvládají s lehkostí a nadhledem. Přesto si ale pohádku svými výkony pro sebe ukradly sudičky Ivy Janžurové, Daniely Kolářové a Nadi Konvalinkové, v jejich podání jsou tyto tradiční pohádkové postavy vtipnými babkami v nejlepším slova smyslu. Rovnat se jim může jen dobrosrdečný král Miroslav Táborský (otec prince).

Devadesátiminutová pohádka je kromě zmíněné, ne příliš povedené loupežnické pasáže, vtipná a dobrodružná. Rozhodně se ale nevyhne srovnání s pohádkou Peklo s princeznou, které nechtěný, předem domluvený sňatek mezi princem a princeznou řeší podobným způsobem. Stejně jako u Pekla s princeznou je to i tentokrát právě společné dobrodružství, které oba hrdiny naučí mnoho o životě, o sobě samých i o tom druhém. Díky fantasy prvku se navíc nabízí i porovnání s Princeznou zakletou v čase. Tady je ale rozdílů mnohem víc a platí, že Princezna zakletá v čase je spíš fantasy film než pohádka a že je určená hlavně starším dětem. Jak si nevzít princeznu kvality obou zmíněných filmů úplně nedosahuje, ale určitě patří k tomu lepšímu co se televizní tvorby týče.

hodnocení: 70 %