Recenze: Bábovky zválcují česká kina, kvůli kvalitě to ale nebude

Příběh Bábovek rozehrává propletenec osudů jedenácti různých lidí (od prostitutky, přes učitelku matematiky až po ministra školství), jejichž životy, které jsou více či méně nedokonalé, se zde rozličnými způsoby vzájemně ovlivní a na konci zásadně vyvrbí...

První a možná nejzásadnější věc, kterou bych měl o novém filmu Rudolfa Havlíka (Zejtra napořád, Po čem muži touží) zmínit, je, že rozhodně nejde o komedii - což jsem já (bláhově) na základě vcelku povedených trailerů, názvu a usměvavých tváří na plakátu očekával. Ne snad, že by zde žádný humor (či spíše občasné pokusy o něj) nefiguroval, rozhodně ale není tím, na čem by snímek stál a čím by si chtěl své publikum získat.

Bábovky se snaží být primárně (melo)dramatickou mozaikou osudů několika lidí žijících v současné Praze. Většina z nich představuje typickou střední třídu, malá část vyšší (rodina Ondřeje Vetchého a Táni Pauhofové) a zbytek v podstatě nejnižší (prostitutka Jany Plodkové a její pasák a současně "něco jako partner" v podání Marka Taclíka). Velký důraz je zde skutečně kladen na to, že "všichni jsme propojeni". Čili každá z postav má spojitost s nějakou jinou, popřípadě vícerými z nich, přičemž některá z oněch pout jsou dlouho utajena (i před diváky).

Problém je v tom, že ačkoliv ona poměrně košatá síť různých rodinných a partnerských vztahů působí relativně promyšleně, film samotný ve svých neustálých snahách o vzbuzování emocí (především lítosti a dojetí) bohužel nefunguje zrovna nejlépe. Tedy alespoň na mě ne. Jednoduše proto, že právě svým neskrývaným tlačením na city a naprosto otevřeným a silně přestřeleným sentimentálním tónem (na němž má nezanedbatelný podíl i nesmírně vlezlá a otravná hudba) mi začal vcelku brzy nepříjemně lézt na nervy. Ke konci už se mé dojmy pohybovaly někde mezi znuděností (film má cca 97 minut, ale subjektivního času trvá možná i o hodinu déle) a pocity nechtěné směšnosti (velké finále odehrávající se před luxusním hotelem je ve své komicky neobratné snaze o osudovost skutečně "epické").

V souvislosti s Bábovkami se pravděpodobně nejvíce bude mluvit o tom, jaké jsou (a jak vyznívají) jejich postavy a jak (ne)umně je vybudovaný jejich fikční svět, jenž má co nejvěrněji zrcadlit ten skutečný. Asi takhle - téměř všechny mužské jsou buď sobečtí šmejdi (Taclík), idioti (Jiří Langmajer) nebo zoufalci (svou ženu dlouhodobě podvádějící a nenapravitelně nerozhodný Rostislav Novák). Asi nejpozitivněji z nich vychází Vetchého ministr školství a přítel jeho dcery Nikoly (Denisa Biskupová) v podání Oskara Hese. První postava je slušně a smysluplně rozehrána (svědomitě vyhlížející vysoce postavený politik, jenž kvůli práci nemá čas na rodinu), ale klíčový motiv (složitý vztah s nešťastnou dcerou) vlastně není během filmu nikam doveden (SPOILER! Nikoliny úzkosti z nezájmu rodičů jsou v závěru "vyřešeny" jakoby mávnutím kouzelného proutku KONEC SPOILERU). Druhý zmíněný je v principu sympaťák (navíc Hes je velmi nadějný mladý herec), hlavně tím, jak hezky se chová k deprimované přítelkyni. Ale jaksi mi nedává smysl, proč by teenager, jenž má bohatého otce, díky němuž má neustále k dispozici pokoj v drahém hotelu (!), měl zapotřebí dělat poskoka druhořadému pasákovi a drogovému dealerovi (Taclík). Přitom sám (ani přítelkyně) drogy nebere, takže to zřejmě dělá pouze kvůli penězům (což prostě nezní moc logicky). Možná jde z jeho strany o jakýsi vzdor proti rodičům (které ve filmu nikdy neuvidíme), jenž by mohl být i jednou z věcí, které ho s Nikolou spojují. Jakkoliv zmíněno to ale ve filmu není (nebo jsem to alespoň nezaregistroval).

Oproti tomu ženské postavy jsou vesměs stavěny do pozice obětí (mužů, potažmo "mužského světa"). Některé jsou muži neustále podváděné a obelhávané (Barbora Poláková a Kristýna Podzimková), jiné zase svým nejbližším rodinným či pracovním okolím krajně nedoceněné nebo přehlížené (Lenka Vlasáková, Táňa Pauhofová, Denisa Biskupová), a minimálně jedna je rovnou regulérně vykořisťovaná a týraná (Jana Plodková).

Samozřejmě že některé z postav projdou "jakýmsi" vývojem a jejich životy jsou na konci jiné než na začátku. To ale bohužel ještě automaticky neznamená, že ono dotvoření dramatického oblouku je nějak extra povedené či dokonce originální nebo dojemné - celkem příjemně funguje asi jen zakončení linie Langmajera, jeho dcery (Brigita Cmuntová) a jejího syna. Ostatní se pohybují někde mezi naivitou, nudnou předvídatelností, v lepším případě záměrnou (a jakž takž realistickou) neukončeností.

Jak už bylo zmíněno výše, Bábovky jsou adaptací úspěšné stejnojmenné knihy Radky Třeštíkové, která ve spolupráci s Havlíkem napsala i scénář. Předlohu jsem nečetl a po zhlédnutí filmu na tom určitě nehodlám nic měnit. Na základě tohoto snímku mám totiž pocit, že autorka se patrně s velkou vážností (filmu strašlivě moc chybí jakýkoliv nadhled) snaží vyprávět komplexní příběhy pojednávající o nepochybně silných a nadčasových tématech (partnerská nevěra, problematika rodičovství, toxické vztahy), ale bohužel s nimi neumí pracovat tak, jak by si zasloužily, tj. dostatečně fundovaně a s citem pro důležité detaily. Hlavní problém filmových Bábovek tak určitě není ve špatné technické stránce či mizerných hereckých výkonech (obojí je na ucházející tuzemské úrovni), ale v samotné látce, která i přes očividnou snahu zkrátka nedokáže dostát svým příliš velkým ambicím. Napadá mě, že možná takto nějak by dopadly snímky jako Magnolia, Amores Perros, 21 gramů či Láska nebeská (!), kdyby jejich tvůrci cílili na co nejširší (nenáročné) publikum. A hlavně nebyli natolik talentovaní...

To ale v žádném případě neznamená, že Havlíkova režijní novinka nebude v domácích kinech hit. Věřím tomu, že bude. Sešlo se v ní totiž hned několik významných faktorů (slavné herecké tváře, populární předloha, výrazná reklamní kampaň), které nezanedbatelný počet diváků do kina prostě dostanou. A o to tady šlo přeci především, nebo ne?

P. S. Zarytí odpůrci filmové a seriálové politické korektnosti, kteří za stále častějším obsazováním herců jiné než bílé barvy pleti či představující různé menšiny vidí blížící se konec světa, by Bábovky měli čistě z principu vynášet do nebes. Všechny důležité postavy jsou zde bílí heterosexuálové a o případné existenci jakékoliv minority (národnostní, etnické, náboženské či sexuální) zde za celou dobu nepadne ani zmínka. Bravo, takhle se jde na ruku běžnému současnému českému divákovi!

P. P. S. Tento film si úplně říká o to, aby k němu složil ústřední song někdo jako např. Richard Krajčo. Divím se, že k tomu nedošlo...

Hodnocení: 35%

Nejlepší české komedie?